Poslání a cíle

Posláním komunitního plánování je, otevřít svobodnou rozpravu ke společnému hledáním i plánování a k realizaci dohodnutých záměrů.
Komunitní plánování má zaručit, aby se lidé mohli svobodně účastnit rozpravy o důležitých otázkách života společenství, aby přijímaná rozhodnutí zodpovědných orgánů odrážela vůli a potřeby obyvatel regionu, aby plánované kroky a řešení co nejlépe využívaly dostupné zdroje, příp. nacházely nové zdroje, a přinášely co největší užitek a spokojenost. Aby se rozhodovalo v regionu, přiměřeně, jedinečně a tvořivě. Komunitní plánování poskytuje prostor (a lidé za něj zodpovědní to mají na starosti), aby tato veřejná „rozprava“ fungovala.
Na veřejných službách včetně služeb sociálních je, a neustále bude, co zlepšovat. Komunitní plánování je proces, který má své vstupy: přání lidí, materiální možnosti a odborné znalosti. Proces zpracování vstupů znamená je zkoumat a na základě zkoumaného hledat kroky vedoucí ke zlepšení jejich souladu. Dohodnuté kroky jsou dokumentovány v komunitním plánu. Měřitelné výstupy procesu KPSS jsou pak zlepšení souladu lidských přání, materiálních možností a odborných znalostí uskutečněná na základě komunitních plánů.

Komunitní triády

Komunitní plánování sociálních služeb je konsensuální metodou, která je nejúčinnější v prostředí, kde existuje trh sociálních služeb, na kterém participují tři základní zúčastněné strany: zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb. Tyto strany v procesu komunitního plánování společně vyjednávají a spolupracují na řešení sociální situace komunity.

• Zadavatelé jsou subjekty, které služby platí, zřizují, zadávají, organizují a dělají na ně výběrová řízení (např. úřady státní správy, úřady samosprávy a volbami pověření zastupitelé, nadace či grantové agentury, sponzoři apod.). Zadavatelé obvykle mají zpracovány plány strategického rozvoje sociálních služeb. Cílem zadavatelů je nakoupit občanům co nejkvalitnější služby co nejlevněji – k tomu potřebují znát standardy kvality, zdroje svého regionu, demografii, statistiky atd. Zatímní naše poznatky ukazují, že zadavatelé jsou zřejmě skupinou nejméně konstituovanou. Nemají povětšinou zformulovanou a zveřejněnou představu o službách, které chtějí zajišťovat a jak tyto služby mají vypadat. Zadavatelé nemají jednotná pravidla a ustálené rozhodovací postupy o financích určených na sociální služby a jejich rozdělování. To je předmětem nejostřejší kritiky ze strany poskytovatelů.
   
• Poskytovatelé jsou subjekty, které služby provozují, prodávají, uskutečňují, dodávají, poskytují, ať jako subjekty státní nebo nestátní (např. rozpočtové a příspěvkové organizace, OPS, občanská sdružení, fyzické osoby, aj.). Poskytovatelé vytvářejí plány či projekty na zachování a rozšiřování svých zařízení, pracovních míst a služeb, které poskytují. Cílem poskytovatelů je udržet a rozvíjet zařízení, v nichž poskytují sociální služby. Opírají se přitom obvykle o vlastní průzkumy potřebnosti svých služeb a spokojenosti svých klientů. Poskytovatelé soutěží na trhu o získání prostředků na udržení své existence především cenou a kvalitou služeb, které nabízejí. Poskytovatelé se i při neplně čitelných finančních pravidlech naučili přežívat a našli si své cesty k povětšinou vícezdrojovému financování. Přesto jsou skupinou, která je reformou sociálních služeb a přechodem k jejich komunitnímu plánování nejohroženější. Oni nesou na svých bedrech důsledky realizace sociální reformy a existence jejich zařízení bude změnami vystavena možnému ohrožení.
   
•  Uživatelé, kteří jsou nejpočetnější skupinou, služby přijímají, nakupují, spotřebovávají (fyzické osoby, občanská sdružení apod.). Uživatelé vycházejí z těch svých potřeb a přání, k jejichž naplnění potřebují pomoc sociálních služeb. Sdružení uživatelů zkoumají mj. spokojenost s poskytovanými službami, jejich kvalitou, srovnávají nabídky služeb a poptávku po nich. Cílem uživatelů jsou služby poskytované lidsky a s respektem, služby dostupné, levné a kvalitní. Uživatelé umí tyto kategorie velmi přesně posoudit. Zdá se, že mají v tuto chvíli nejlépe propracovanou organizaci svých sdružení. Přesto jsou skupinou, která se do procesů komunitního plánování nejméně zapojuje. Ani zadavatelé, ani poskytovatelé jim zatím neumějí nabídnout dostatek prostoru. Tímto vyloučením je naneštěstí podporován mýtus, že lidé např. s těžkým zdravotním postižením, nezaměstnaní, s nízkými příjmy, příslušníci menšin a podobní, nejsou schopni přispět do vážné debaty a odborných analýz.

Tyto tři skupiny, které nazýváme „komunitním triádou“, utvářejí instituce, které jsou tvůrčí v procesu komunitního plánování sociálních služeb (řídící komise, pracovní skupiny). K prezentaci svých výsledků a dohod svolávají veřejná fóra a konference. Všechna jednání jsou otevřená a publikovaná dostupným způsobem, např. na Internetu. Zhruba jednou za rok (ale i častěji) předkládají výsledky či souhrn své práce v podobě komunitního plánu veřejnosti k připomínkování, posouzení, diskusi a podnětům. Vyjednávání organizuje a svolává kterákoli strana zúčastněná v procesu komunitní domluvy. Obvykle tuto starost na sebe bere státní správa, přitom je však nutné garantovat rovnoprávné postavení všech tří stran.

Literatura:
Úlehla, I.: Komunitní plánování jako součást reformy sociálních služeb
Návrhy konkrétních metodik pro komunitní plánování sociálních služeb v ČR, MPSV ČR