Komunita

Pojem komunita pochází z latinského slova „communitas“ a znamená lidské společenství, jehož příslušníci jsou spojeni určitou spřízněností a vzájemnou spoluprácí. Pojem komunita je používán v mnoha významech.
Komunita jsou lidé, kteří žijí v geograficky definované oblasti a mezi kterými existují vzájemné sociální vazby (ve smyslu příbuzenství, přátelství a známosti v geografické oblasti a také ve smyslu účasti na aktivitách komunity a některých formách ekonomické směny, např. kupování zboží a služeb, práce pro místní zaměstnavatele apod.) a kteří jsou citově vázáni k sobě navzájem a k místu, kde žijí (pocit připoutání, identifikace a sounáležitosti k určitému místu, stejně tak respekt, závazky a kamarádství s ostatními obyvateli tohoto místa).
Komunita je vymezena hranicemi (ty mohou být geografické, politické, ekonomické nebo sociální), postavena na pilířích (sdílené hodnoty, společné kulturní dědictví, společné zájmy, společné problémy) a má strukturu (tj. formální a neformální organizace a sociální uskupení, skrze něž obyvatelé vykonávají určité funkce).
J. W. Gardner identifikuje deset charakteristik vyváženě žijící komunity:

• je různorodou jednotou
• má společný základ sdílených hodnot
• vyznačuje se vzájemnou péčí, důvěrou a týmovou prací
• má rozvinutou efektivní vnitřní komunikaci
• usnadňuje lidem účast na veřejných věcech
• vytváří si vlastní identitu, záměry
• vytváří si vnitřní i vnější vazby
• předává své hodnoty další generaci
• je otevřena do budoucnosti
• má vyvážené institucionální uspořádání

Komunitní práce

Komunitní práce je podpora a pomoc členům komunity směřující ke zlepšení jejich dovedností, které jim umožní řešit problémy komunity vlastními silami. Komunitní přístup vytváří příležitost pro diskusi a spolupráci jednotlivců a skupin při řešení problémů a rozvoji komunity. Komunitní péče je uspořádání služeb pro občany, které jsou zaměřeny na ohrožené jedince nebo skupiny v dané komunitě.
Komunitní práce je metoda, směřující k vyvolání nebo podporování změny v rámci místního společenství. Smyslem komunitní práce je aktivizovat členy komunity, aby se sami postarali o řešení společných problémů. Cílem komunitní práce je stav, kdy občané dokáží své problémy řešit vlastními silami nebo s podporou dalších členů komunity.

Základní znaky komunitní práce:

• používá se pro řešení problémů a navození změny v místním společenství,
• vztahuje problém jednotlivců či skupin ke zdrojům a možnostem komunity,
• do rozhodování a řešení problémů zapojuje všechny zainteresované občany, organizace a instituce dané komunity,
• vede k přerozdělení a sdílení zdrojů, odpovědnosti a kompetencí,
• rozšiřuje možnosti lidí ovlivnit to, co se s nimi děje.

Historie komunitní práce

Vznik komunitní práce se datuje do období industrializace a urbanismu, kdy docházelo k rozpadu tradičních komunit, který měl za následek vznik nových sociálních problémů (masová nezaměstnanost a chudoba). První organizace komunitního charakteru založené ve Spojených státech a Anglii ve druhé polovině 19. století zapojovaly dobrovolníky, kteří pracovali se sociálně vyloučenými skupinami obyvatel za účelem podpory jejich soběstačnosti. Další prudký rozvoj zaznamenaly komunitní projekty v 60. letech 20. století v souvislosti s otevřením ústavů a rozvojem extramurální péče.
V našich podmínkách lze o historii komunitní práce hovořit jen velmi obtížně. Zájmové spolky vznikající na přelomu 19. a 20. století nebyly primárně zakládány za účelem vyvolání sociálních změn v komunitě. Vývoj komunitní práce byl u nás i ve světě přerušen dvěma světovými válkami. Po roce 1948 byly v našich zemích tyto zájmové aktivity centralizovány, za vlády totalitního režimu byly veškeré občanské aktivity potlačovány. Obnova či vznik komunitních organizací po roce 1989 probíhala jen velmi pomalu. V polovině 90. let vznikaly za významné zahraniční finanční pomoci zastřešující organizace pro komunitní rozvoj. Po roce 2000 začíná v této oblasti vyvíjet iniciativu veřejná správa, která zahajuje proces komunitního plánování sociálních služeb.