|
Předkládáme Vám několik vybraných a zodpovězených otázek, které děti pokládají lektorům v průběhu programů Všeobecné primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů. Dotazy mají děti možnost pokládat anonymně - během celého programu primární prevence je pro tyto dotazy volně přístupná krabička.
Je na marihuanu závislost?
O marihuaně se často říká, že na ní nevzniká závislost, což ovšem není až tak úplně pravda. Při užívání marihuany sice nevzniká fyzická závislost (to, že je člověku špatně, potí se, má křeče v břiše, zvrací apod.), ale stejně jako u jiných návykových látek může vést ke vzniku psychické závislosti. Psychická závislost znamená to, že si zvykneš návykovou látku pravidelně užívat nebo máš její užívání spojené s nějakou konkrétní situací (např. když jsem s kamarády, když jdu do hospody atd.). Pokud potom přestaneš návykovou látku užívat nebo si ji nevezmeš v konkrétní situaci, tak se psychická závislost projeví například tím, že máš na ni pořád chuť, jsi nervózní a nemůžeš se bez ní pořádně soustředit na to, co děláš. Psychická závislost je zrádná v tom, že se jí lidé těžko zbavují. Protože souvisí s jejich návyky, jako je třeba kouření marihuany s kamarády po škole, kouření marihuany, když jsou nervózní … bývá často hodně těžké přestat.
Kouřím trávu a rodiče to zjistili. Co mám dělat?
Především je potřeba zachovat čistou hlavu, rozhodně nemá smysl plánovat útěk z domova či něco podobného. Nikdo z nás asi nedokáže přesně odhadnout, jak rodiče na takovou zprávu zareagují, ale určitě je potřeba o tom s nimi mluvit. Lhát v takové chvíli se nevyplácí. Může se stát, že to bude hodně těžké nejen pro tebe, ale i pro rodiče . Pak bývá dobré obrátit se o pomoc na nějaké specializované pracoviště, které pomůže tobě i rodičům společně mluvit o tom, co se stalo. Pokud to jen trochu jde, pokus se sám rodičům vysvětlit, co tě ke kouření trávy vede a sám zkus navrhnout nějaká řešení, např. jaká nová pravidla by mezi vámi měla doma fungovat. Komunikace je rozhodně to nejdůležitější, co bych v této chvíli doporučoval.
Jsou drogy v bonbónech?
Ještě nikdy jsem se nesetkal s případem, kdy by u nás bylo prokázáno, že někdo rozdává bonbony, do kterých byla dodatečně dodána nějaká psychotropní látka. Ona je to spíše výmluva, těch co si nechtějí přiznat jeden velice nepříjemný fakt, že si vzali návykovou látku dobrovolně. Většina dětí nebo mladistvích dostane návykovou látku od svého spolužáka či kamaráda.
Když mi někdo nabídne drogu a vím, že se mi nic moc nestane, mám si ji vzít?
Nevím, kde bereš jistotu, že se ti nic moc nestane. Každá návyková látka má své specifické účinky a přesto může z různými lidmi dělat různé věci. Pro někoho může být zážitek po požití návykové látky krásný a příjemný, ale pro jiného může stejná látka a stejné množství znamenat tu nejhorší zkušenost. Nikdy nevíš, co s tebou návyková látka může udělat. Ani zkušený uživatel si nikdy nemůže být jistý. Záleží i na spoustě dalších věcí, které ovlivňují zážitek z návykové látky - jestli je člověk zrovna v pohodě a v dobré náladě nebo jestli se cítí mizerně, jestli má nějaké zdravotní komplikace… Záleží na tom, jak se chovají ostatní kolem mě…. Všechny tyhle věci můžou vyvolat hodně nepříjemný zážitek nebo dokonce způsobit spoustu zdravotních komplikací.
Můj kamarád bere drogy, jak mu můžu pomoci?
Vždy je velmi těžké pomáhat někomu, kdo užívánávykové látky. A navíc člověk, který užívá návykové látky o to často ani vůbec nestojí. Vždy je důležité si uvědomit, že pomoci takovému člověku může být nad vaše síly. Přesto je samozřejmě možné o tom s kamarádem alespoň promluvit, říci mu svůj názor na užívání návykových látek, nabídnout mu podporu, ale POZOR! - nenechat na sebe přenést povinnost vyřešit to za něho. Je možné ho vyslechnout, říci mu o zařízeních, kam by se mohl jít případně poradit a kde by mu mohli pomoci, ale víc už asi sami nezvládnete. Někdy bývá hodně těžké rozhodnout se, jestli byste se s tím, že váš kamarád užívá návykové látky, měli svěřit někomu dospělému. Často to bývá jedna z nejtěžších věcí a kamarád to většinou vnímá jako podraz. Nakonec se ale vždycky ukáže, že čím dříve se taková věc začne řešit, tím lépe. Pokud si nebudete vědět rady a budete váhat, co udělat, můžete sami zavolat na Linku důvěry nebo přímo na nějaké zařízení, kde se problémům s užíváním návykových látek věnují.
Je alkohol stejně nebezpečný jako jiné drogy?
Pokud chceš slyšet přesná čísla, ty ti samozřejmě neřeknu, protože je neznám. Co ti však říci mohu je, že u nás je zdaleka nejvíce lidí závislých na alkoholu. To konec konců můžeš vidět kolem sebe. Alkohol je u nás takzvaně tolerovaná legální droga. To znamená, že se ví o její nebezpečnosti, fyzické i psychické závislosti, která na ni vzniká, nicméně ve společnosti je tak běžná, že se v této chvíli nedá její konzumace zakázat. Ale na tvojí otázku nemohu jinak než potvrdit, že alkohol je minimálně tak nebezpečný jako jiné návykové látky, i když si to ne všichni uvědomují.
Můžou mít feťáci děti?
Uživatelé návykových látek samozřejmě mít děti mohou, dokonce se může stát, že tyto děti budou zdravé. Ale vstupuje sem množství různých nebezpečných činitelů zvyšující pravděpodobnost postižení dítěte - pokud se vůbec narodí. Dítě v břiše matky žije z její krve. Jakmile matka v době těhotenství požije nějakou návykovou látku, látka se samozřejmě dostane i do organismu dítěte. Pokud to dítě nezabije a matka porodí, tak se dítě může narodit s vypěstovanou závislostí na tuto látku. Pro tyto děti jsou velice nebezpečné i další choroby - AIDS nebo žloutenka, kterými jsou uživatelé návykových látek často nakaženi.
Jak se pozná, že jsem závislý?
Sami závislí to poznají velice těžko. Většina závislých lidí o sobě sebevědomě tvrdí, že závislí nejsou a že mají svoji konzumaci návykových látek pod kontrolou, i když je to většinou naopak - návyková látka má již dávno pod kontrolou je. Nicméně pokud si člověk přizná svou závislost, dokáže to právě na základě poznání, že ho návyková látka ovládá a že není schopen bez ní vydržet. Odpoutává ho od věcí, které do té doby dělal a měl rád. Právě toto může být signál pro okolní svět. Ten vidí, že se něco děje většinou dřív než onen uživatel. Závislý se chová jinak, ztrácí zájem o věci, které ho dosud zajímali, je náladový, reaguje podrážděně, začne ho zajímat jenom jediné - kde sehnat další dávku a kde na ni vzít peníze.
V kolika letech si myslíte, že by měl člověk sexuálně žít?
Zaprvé je nutné mluvit o existenci zákona, který zakazuje pohlavní styk do patnácti let. Nebo lépe řečeno - o pohlavním styku před dosažením tohoto věku hovoří jako o znásilnění. Podle mého názoru by měl člověk začít sexuálně žít, když je na to nejen fyzicky, ale hlavně duševně připraven. Musí být schopen nést zodpovědnost za své činy, ale i zodpovědnost za jinou osobu, a to není zrovna jednoduché. Myslím si, že nemá smysl něco takového plánovat dopředu. Například ve třinácti říkat, že svůj první sexuální zážitek chci absolvovat v šestnácti. Až bude ten správný čas, určitě to sami poznáte. Mladé lidi občas vede k předčasnému sexuálnímu životu pocit, že už "TO" mají všichni za sebou, že oni jsou ti poslední, co ještě s nikým nic neměli… V takové chvíli je potřeba si uvědomit, že skutečnost bývá často jiná - hodně kluků a holek, právě z obavy, aby "nevypadali před ostatními divně", vyprávějí zážitky, které se nestaly a které si třeba zatím představují jenom ve své fantazii. Rozhodně není žádná ostuda, ba naopak, počkat se začátkem sexuálního života do doby, než se opravdu zamilujete a než budete cítit, že jste na sex připraveni.
Rodiče se rozvádí/pořád hádají. Co mám dělat?
Pokud mají rodiče mezi s sebou konflikty nebo se rozvádí, je to vždy pro dítě velmi těžké. Ty ovšem jako dítě nemůžeš řešit problémy rodičů, tyto věci si musí rodiče řešit sami. Také není v žádném případě na místě mít pocity viny, že se rodiče hádají kvůli tobě, že jim přiděláváš jen starosti či že jim nedokážeš pomoci. rodiče nemají právo tě do svých konfliktů zatahovat a vždy by se měli snažit řešit problém tak, abys ty, a případně i tvoji sourozenci, nemusel být přítomen žádným hádkám. Proto je také správné rodičům říci o svých obavách a o tom, že se jejich problémy trápíš. Pokud by byla situace taková, že by pro tebe bylo moc obtížné mluvit o takových věcech s rodiči nebo by to nebylo možné, je dobré svěřit se se svými problémy a pocity nějakému jinému dospělému, kterému důvěřuješ (např. někomu jinému z rodiny, učitelce/i) nebo zavolat na Linku důvěry.
Táta se často opije a pak na mě a na mámu křičí a někdy nás i uhodí. Co mám dělat?
Pokud se táta k tobě a k mamince chová agresivně, je to situace, kterou je třeba co nejrychleji řešit. Situaci by především měla začít řešit maminka a to podle vážnosti situace. Měla by si promluvit s tátou, aby se situace už neopakovala, ale pokud to není první případ, kdy se k vám táta takto choval, tak se může obrátit o pomoc na nějaké zařízení, které tobě i mamince pomůže situaci řešit. V případě, že takové věci maminka sama řešit nebude, obrať se na jiného dospělého, kterému důvěřuješ (např. někoho jiného z rodiny, učitelku/e, školního psychologa) nebo zavolej na Linku důvěry a požádej je o pomoc ty sám. Vím, že je to velmi těžké svěřovat se někomu s takto závažným problémem, ale pamatuj, že nikdo nemá právo ti ubližovat, ať je to cizí člověk nebo rodič.
|