Skupina drog:Jedná se o skupinu látek, jejichž společným jmenovatelem je schopnost změny vědomí a vnímání. Mezi halucinogeny patří psychedelika, drogy s disociativním účinkem a delirogeny. Nejčastěji slýcháme o zástupcích psychedelik.

Zástupci: Mezi nejznámější zástupce psychedelik patří LSD, psilocybin (obsažený v halucinogenních houbách), LSA (tzv. havajská růže), DMT, mezkalin a další. Mezi disociační látky patří mimo jiné ketamin či PCP, zástupci delirogenů jsou například Rulík zlomocný či Durman obecný. Mezi halucinogeny můžeme zařadit například i MDMA, která má kromě stimulačních a empatogenních účinků také účinky halucinogenní, nebo třeba konopné drogy, u nichž hovoříme o halucinacích hlavně v souvislosti s vysokými dávkami či ve smyslu pozměněného vnímání času nebo prostoru při akutní intoxikaci.

 

LSD (diethylamid kyseliny lysergové), symbol hnutí hippies a nejznámější halucinogen, se vyskytuje v námelu (produkt metabolizmu houby, příbuzné nebezpečné paličkovici nachové, která roste na žitě a ječmeni). LSD se váže na některé serotoninové receptory v mozku a působí již v extrémně malých množstvích (už stopové dávky vyvolávají změny vnímání a myšlení), proto bývá navázána na jinou látku, aby bylo možné pohodlné dávkování. Vyšší dávky (více než 300 mg) mají velmi silný efekt na psychiku, dochází k tzv. psychedelickému prožitku a může dojít i ke změnám osobnosti.

Velmi významným faktorem, který zásadně ovlivňuje průběh intoxikace, je set a setting – duševní rozpoložení jedince při vstupu do intoxikace a okolní podmínky – vhodnost výběru místa intoxikace, spoluuživatelů, atd. Výsledná intoxikace je spolupůsobení látky, psychologického a fyzikálního okolí, osobnostní struktury uživatele a očekávání, co látka způsobí. Vstupovat do intoxikace LSD s úzkostí, s neznámými lidmi nebo na místě, které není bezpečné, je přímou cestou k tzv. bad tripu (nepříjemný, někdy až hororový průběh intoxikace), který může mít trvalé následky v podobě přetrvávajících úzkostí, depresivních nálad, znejistění v dříve běžných situacích, psychotických příznaků. Vhodné podmínky, přiměřené dávkování, emoční stabilita uživatele a jistá dávka štěstí mohou naopak vést k příjemnému zážitku, který uživatelé popisují jako obohacující. Pro LSD jsou typické pseudohalucinace (liší se od halucinací tím, že intoxikovaný si připouští, že to, co vidí, není nutně skutečné).

Slangové výrazy: trip (označení pro napuštěné papírky i pro samotnou intoxikaci LSD), dekl, papír, čtverec, acid, kyselina, hoffman.

Účinná látka: Diethylamid kyseliny lysergové (LSD)

Původ: LSD bylo syntetizováno v roce 1938 Albertem Hofmannem v laboratořích firmy Sandoz. Její halucinogenní účinky objevil Hofmann mnohem později po náhodném požití malého množství látky. O rozšíření LSD se postaral Timothy Leary, americký psycholog, který jej začal používat experimentálně v době svého působení na Harvardu a později i terapeuticky. Později byl Timothy Leary opakovaně odsouzen k nepodmíněným trestům za pašování marihuany. Byly snahy používat LSD při léčbě deprese, schizofrenie, závislosti a dětského autizmu. V současné době se zkoumá potenciál LSD při léčbě těžkých migrén nebo při překonávání tzv. psychospirituální krize (psychospirituální krize ale může být také způsobena právě užitím LSD). Mnoho experimentů s léčebným využitím LSD v 60. a 70. letech proběhlo i na území ČR. K prohibici LSD vedlo zejména to, že účastníci experimentů (a členové výzkumných týmů) šířili drogu dál mezi lidi. Také několik široce medializovaných nehod (člověk skočil z okna, protože věřil, že může létat) přispělo k vytvoření image LSD jako velmi nebezpečné drogy.

Vzhled látkyLSD se na trhu vyskytuje ve dvou formách. Častěji se distribuuje ve formě papírků, nasáknutých čirou tekutinou, méně časté jsou barevné pilulky napuštěné LSD. Jako trip se označuje papírek napuštěný LSD o rozměrech cca 5×5 mm, potištěný různými motivy. LSD ve formě gelu není na českém černém trhu příliš rozšířené, častěji se vyskytuje ve formě čiré tekutiny. Ta se dá na rozdíl od napuštěných tripů lépe a přesněji dávkovat.

Účinky žádoucí:  LSD může mírně stimulovat, hlavními účinky jsou ale účinky halucinogenní. Účinky se liší dle množství užité látky i jednotlivých fází účinku drogy. V klasickém vzorci droga začne účinkovat po 20-60 minutách, ale záleží i na množství potravy v žaludku. Z počátku se objevuje veselost až záchvaty smíchu, které se postupně mírní a začínají nastupovat pseudo-halucinace. V této fázi intoxikace se mění vnímání vnějších podnětů, barvy jsou živější, uživatel má dojem plastické reality, zdá se mu, že neživé věci jsou v pohybu. Časté jsou pocity vhledu do sebe sama, pocity jednoty s vesmírem či osvícení, rozšířeného vědomí. Objevuje se překotné jednání a myšlení, povznesená nálada (hypománie). Někteří lidé považují sexuální prožitek na tripu za mnohem intenzivnější (to je možné, pokud člověk zrovna nemá nepříjemné halucinace nebo neužil více LSD). Ve většině případů nemluvíme o halucinacích, ale o pseudo-halucinacích, kdy mají viděné obrazy podklad v reálném okolí.

Účinky nežádoucí: Na začátku se mohou objevit závratě, nevolnosti až zvracení, zvýšená produkce slin, intoxikovaný se potí, má sucho v ústech, může se třást. Pseudohalucinace mohou být ponuré, strašidelné, může se objevit tzv. bad trip, který se vyznačuje nepříjemnými pocity, úzkostí až panickou hrůzou, paranoiou. Kromě změněného vnímání okolí a změny vědomí se objevuje i změněné vnímání vlastních tělesných proporcí. Někdy pocity mohou být tak silné, že se intoxikovaný může obávat o své psychické zdraví, objevuje se strach, že změny jsou nevratné.
Intoxikaci provází zmatenost, narušení perspektivy a odhadování vzdáleností, časová i místní dezorientace, porucha pohybové koordinace. Po intoxikaci se může objevit paranoia či jiné negativní pocity, případně únava. I dlouhou dobu po užití (asi 1 rok) se může objevit tzv. flash back (návrat stavu prožitého při intoxikaci).
V konečné fázi intoxikace se setkáváme s něčím podobným, jako je kocovina (tzv. dojezd), myšlenky jsou často roztěkané, zrychlené, neuspořádané. Může se objevit paranoia, různé nepříjemné pocity, únava. Intoxikace trvá několik hodin (zpravidla 6-8), ale záleží na dávce a individuálních charakteristikách jedince. Velké dávky mohou mít dozvuky i několik dní.

Způsob užívání: Pro LSD je charakteristické příležitostné užívání, typické jsou jednotlivé experimenty, kontinuální užívání není obvyklé. I přesto na něm může vzniknout mírná psychická závislost. Přes převážně halucinogenní účinky LSD se s ním můžeme čím dál tím častěji setkat na taneční scéně. Charakteristickým způsobem užití je rozpuštění látky v dutině ústní. LSD se však poměrně dobře vstřebává i neporušenou kůží. Injekční aplikace je výjimečná. Uvádí se, že pro intoxikaci běžně stačí dávky kolem 50 gama (0,000 05 gramu).

Hlavní rizika:  Po užití LSD se objevují úrazy, které souvisejí se zkresleným vnímáním reality (skoky z okna jsou medializované, ale ve skutečnosti ojedinělé) a změnami v chování intoxikovaného jedince (může být například agresivní). V průběhu intoxikace se může vyskytnout psychotický stav podobný schizofrenii, který může přetrvávat i po odeznění účinků látky a přerůst v psychotickou poruchu nebo trvalé změny osobnosti. Děje se tak především po zažitém bad tripu, ale není to pravidlem. Obecně se považuje za rizikové vstupovat do intoxikace LSD s úzkostí, s neznámými lidmi nebo na místě, které není bezpečné. Flashbacky uživatele ohrožují v situacích, které vyžadují plnou pozornost (například při řízení auta)

Intoxikovaný: Častou známkou intoxikace jsou nápadně rozšířené zornice, intoxikovaný viděný zvenčí je nápadný svým podivným chováním, ztrátou orientace, někdy bezdůvodným veselím, jindy zase nápadnou, masivní úzkostí.

1.pomoc: Klid, trpělivé a předvídatelné chování, tělesný kontakt, přivolat lékaře. Intoxikovaný by měl být pod nepřetržitým dozorem nejlépe více osobami (pod vlivem drogy může jednat nesmyslně a nebezpečně). V případě, že má člověk nepříjemné halucinace a je vyděšený, doporučuje se nepřesvědčovat intoxikovaného, že to co vidí, není pravda, naopak, být s ním na stejné lodi, hlavně mu důrazně opakovat, že je to jen kvůli drogám, že to pomine.
Komplikace (náhlé sebevražedné jednání, úzkostné stavy, pocit pronásledování) mohou nastat i po několika dnech! Při předávkování a ve chvíli, kdy halucinace stále přetrvávají i po odeznění účinku drogy, je lékařská pomoc naléhavě nutná. Samotné předávkování LSD nebývá smrtelné, rizikem je chování, které po užití následuje (neplatí pro nitrožilní užití).

Odvykací stav: U LSD nebývá, riziko závislosti minimální.

Detekovatelnost: Je komplikovaná pro velmi malá účinná množství; v krvi je většinou detekovatelná několik málo hodin (2-4), v moči asi 12 hodin (výjimečně 20 hodin).

Zajímavosti: Námel se zřejmě vyskytoval na rostlinách už v časech dinosaurů, ale není známo, jak na ně účinkoval.

 

PSILOCYBIN je látka obsažená v lysohlávkách a dalších houbách. Lysohlávky kromě psilocybinu obsahují i méně známý psilocin, na který se v těle psilocybin metabolizuje, a také třeba norbaeocytin, baeocystin a další alkaloidy. Jejich množství v houbě kolísá nejen druh od druhu, ale i od jednotlivé houby k houbě, takže množství požité látky se nedá nikdy předem určit. V České Republice je nejvíce zastoupena Lysohlávka kopinatá, několikanásobně silnější jsou často užívané kubánské či mexické druhy.

Zástupci: Lysohlávka česká, kopinatá, mexická, kubánská, tajemná, lesní aj., Štítovka vrbová, Kropenatec lemovaný a další.je látka obsažená v lysohlávkách a dalších houbách. Lysohlávky kromě psilocybinu obsahují i méně známý psilocin, na který se v těle psilocybin metabolizuje, a také třeba norbaeocytin, baeocystin a další alkaloidy. Jejich množství v houbě kolísá nejen druh od druhu, ale i od jednotlivé houby k houbě, takže množství požité látky se nedá nikdy předem určit. V České Republice je nejvíce zastoupena Lysohlávka kopinatá, několikanásobně silnější jsou často užívané kubánské či mexické druhy.

Zástupci: Lysohlávka česká, kopinatá, mexická, kubánská, tajemná, lesní aj., Štítovka vrbová, Kropenatec lemovaný a další

Slangové výrazy: magické houby, houbičky, hlavy, lysoně

Účinná látka: psilocybin, psilocin

Původ: Rostou po celém světě, z historie jsou známé především z rituálních obřadů původních kmenů Střední Ameriky.

Vzhled: Žlutohnědé až tmavě hnědé klobouky zvonkovitého tvaru s vrcholovou bradavkou, třeň dorůstá až do 10 cm, často je zavlněná, poznávacím znamením může být modrání, nemusí se ale objevit vždy.

Účinky žádoucí: Po 20 až 60 minutách se začne objevovat změněné vnímání, barvy jsou sytější, intoxikovaný si všímá detailů, které by normálně neviděl. Při zavřených očích se objevují barevné obrazce či jiné vizualizace. Intoxikovaní popisují stav rozšířeného vědomí. Zážitek intoxikace lze připodobnit k účinkům LSD.

Účinky nežádoucí: Během intoxikace se může objevit nevolnost, někdy zvracení. Předávkování zatím nebylo popsáno, z hlediska toxicity je psilocybin jednou z bezpečnějších látek. To samozřejmě neplatí o ostatních halucinogenech, například u durmanu a nových syntetických drog předávkování je snadné. Další rizika souvisí s chtěnými účinky lysohlávek: stav podobný psychotickému, paranoia, dezorientace, která může přetrvat i po odeznění akutních účinků. Riziko přetrvání stavu je vysoké především pro lidi s predispozicemi k psychotickému onemocnění, o kterých dotyčný dopředu nemůže vědět.

Způsob užívání: Lysohlávky se užívají ústně, nadrcené se dají i kouřit. V kapslích většinou najdeme syntetický psilocybin. Není obvyklé, aby někdo lysohlávky užíval kontinuálně, jedná se spíše o nárazové rekreační užívání v době jejich růstu.

Hlavní rizika: záměna s jinou, jedovatou houbou, úraz pod vlivem, psychotický či paranoidní stav, spouštěcí faktor psychotického onemocnění. Riziková je kombinace s alkoholem a jinými látkami, především pak s inhibitory MAO (řada antidepresiv).

Intoxikovaný: Vypadá dezorientovaně, má rozšířené zornice. Náladu může mít nápadně povznesenou, ale může se chovat i psychoticky či paranoidně, působí zmateně. Záleží na rozpoložení každého jedince při konkrétním tripu a na množství a síle hub. Celkový „trip“ trvá přibližně 5-6 hodin, první účinky se dostavují po půl hodině, postupně sílí a za asi hodinu nebo hodinu a půl dosáhnou vrcholu. Intoxikovaný může mít pocit, že látka účinkuje cyklicky (stejně jako u LSD) – účinek se na chvíli zmírní a pak se zase navrátí, třeba ještě ve větší míře. Po dvou až třech hodinách účinek slábne a mizí.

1.pomoc: První pomoc se neliší od pomoci intoxikovanému LSD. Ke zklidnění extrémních stavů se může použít diazepam v klasické dávce.

Odvykací stav: Odvykací stav se neobjevuje, závislost specificky na psilocybinu je neobvyklá.

Detekovatelnost: Psilocybin se dá z krve i moči detekovat o trochu déle než LSD, z krve několik hodin, z moči několik dní. Při extrémních dávkách či chronickém užívání se doba detekce ale samozřejmě může prodloužit.

Zajímavosti: V Národním ústavu duševního zdraví probíhá dobrovolnická studie, využívající psilocybin k modelování psychózy s cílem porozumět tomuto duševnímu onemocnění a díky tomu případně nalézt efektivnější léčbu psychóz.

 

KETAMI způsobuje změny vnímání a halucinace, ale na rozdíl od psilocybinu a LSD má spíše disociativní účinky a řadí se mezi disociativní anestetika. Přesto se s ketaminem setkáváme na taneční scéně. Průběh intoxikace se liší dle užitého množství, u menších dávek může mít intoxikovaný pocit, že sní, u vyšších dávek se setkáváme s disociativními účinky (uživatel může mít dojem oddělení duše od těla nebo pocit blížící se smrti). Vzhledem k tomu, že se jedná o anestetikum, intoxikovaný může vypadat, že je v bezvědomí (ve skutečnosti je vědomí spíše změněné, než utlumené), často má otevřené oči. Může se objevit dočasná ztráta hmatu, čichu a chuti. Intoxikovaný může mít pocit souznění s jinou osobou nebo dokonce s věcí. Účinky jsou ale obecně těžko předvídatelné, stejně jako u ostatních látek způsobujících halucinace. Nejčastěji se užívá šňupáním, přičemž na taneční scéně se setkáváme s ketaminem především ve formě tablet či kapslí, vydávaných za extázi. Možná je i aplikace do žíly či svalu, to pak především z krystalické či tekuté podoby. Při nástupu účinků se může objevit nevolnost, zvracení, kmitavé pohyby očí, tzv. nystagmus. U ketaminu je mnohem vyšší riziko závislosti, než u „klasických“ halucinogenů typu LSD či psilocybinu. Negativními účinky při akutní intoxikaci může být již zmíněná nevolnost, třes, křeče. U ketaminu se asi nesetkáváme s fatálním předávkováním, vysoké dávky ale jsou riskantní už samotným anestetickým účinkem, který může vést v nevhodném prostředí ke zranění. Naopak velké komplikace mohou nastat při kombinaci ketaminu s jinými drogami, například s amfetaminy či kokainem. Kromě rapidního zvýšení krevního tlaku byly popsány i případy otoku plic. Při dlouhodobém užívání se mohou vyskytnout poruchy paměti, ztráta motivace či celkově horší nálada až deprese.

Jako zástupce ostatních halucinogenních látek stojí za zmínku například durman obecný (případně metelový), muchomůrka červená nebo muchomůrka tygrovaná (obě houby obsahují muskarin).