LSD je nejznámějším halucinogenem, spolu s konopím je symbolem hnutí hippies. Chemicky je to diethylamid kyseliny lysergové (LSD-25). Kyselina lysergová se vyskytuje v námelu (produkt metabolizmu houby, příbuzné nebezpečné paličkovici nachové, která roste na žitě a ječmeni). LSD se váže na některé serotoninové receptory v mozku a působí v extrémně malých množstvích (už stopové dávky vyvolávají změny lidského vnímání a myšlení), proto bývá navázána na jinou látku, aby bylo možné pohodlné dávkování. Vyšší dávky (více než 300 mg) mají velmi silný efekt na psychiku, dochází k tzv. psychedelickému prožitku a může dojít ke změnám osobnosti.

Velmi významným faktorem, který zásadně ovlivňuje průběh intoxikace, je set a setting – tedy duševní rozpoložení jedince při vstupu do intoxikace a okolní podmínky – vhodnost výběru místa intoxikace, spoluuživatelů, atd. Výsledná intoxikace je spolupůsobení látky, psychologického a fyzikálního okolí, osobnostní struktury osoby a očekávání, co látka způsobí. Vstupovat do intoxikace LSD s úzkostí, s neznámými lidmi nebo  na místě, které není bezpečné, je přímou cestou k tzv. bad tripu, tedy k nepříjemnému, někdy až hororovému průběhu intoxikace. Vhodné podmínky a dávka mohou naopak vést k zážitku příjemnému, někdy až obohacujícímu. Obzvláště nepříznivý průběh intoxikace může ale způsobit trvalé poškození psychiky, nebo vést k úrazu.Pro LSD jsou typické pseudohalucinace (liší se od halucinací tím, že intoxikovaný si připouští, že to, co vidí, není nutně skutečné). V českých podmínkách se setkáváme vedle LSD také s dalšími halucinogeny, například s lysohlávkami, muchomůrkami, durmanem, nebo i s houbami z dovozu.

Slangové výrazy: trip (označení pro napuštěné papírky i pro samotnou intoxikaci LSD), dekl, papír, čtverec, acid, kyselina, hoffman

Vzhled látkyLSD se na trhu vyskytuje ve dvou formách – častěji se distribuuje ve formě papírků, nasáknutých čirou tekutinou, méně časté jsou barevné pilulky napuštěné LSD. Jako trip se označuje papírek napuštěný LSD o rozměrech cca 5×5 mm, potištěn různými motivy. LSD ve formě gelu není na českém černém trhu příliš rozšířené, častěji se vyskytuje ve formě čiré tekutiny. Ta se dá na rozdíl od napuštěných tripů lépe a přesněji dávkovat.

Původ: LSD bylo syntetizováno v roce 1938 Albertem Hofmannem v laboratořích firmy Sandoz. Její halucinogenní účinky objevil mnohem později po náhodném požití malého množství látky. O rozšíření LSD se postaral největší měrou Timothy Leary, americký psycholog, který jej začal používat experimentálně v době svého působení na Harvardu a později i terapeuticky. Později byl Timothy Leary opakovaně odsouzen k nepodmíněným trestům za pašování marihuany. Byly snahy používat LSD při léčbě deprese, schizofrenie, závislosti a dětského autizmu. V současné době se zkoumá potenciál LSD při léčbě těžkých migrén nebo při překonávání tzv. psychospirituální krize. Mnoho experimentů s léčebným využitím LSD v 60. a 70. letech proběhlo i na území ČR.

K prohibici LSD vedlo zejména to, že účastníci experimentů (a členové výzkumných týmů) šířili drogu dál mezi lidi. Také několik široce medializovaných nehod (člověk skočil z okna, protože věřil, že může létat) přispělo k vytvoření image LSD jako nebezpečné drogy.

Účinky žádoucí:  LSD může mírně stimulovat, hlavními účinky jsou ale účinky halucinogenní. Účinky se liší dle množství užité látky i jednotlivých fází účinku drogy. V klasickém vzorci droga začne účinkovat po 20-60 minutách, ale záleží i na množství potravy v žaludku. Z počátku se objevuje veselost až záchvaty smíchu, které se postupně mírní a začínají nastupovat pseudo-halucinace. V této fázi intoxikace se mění vnímání vnějších podnětů, barvy jsou živější, uživatel má dojem plastické reality, zdá se mu, že neživé věci jsou v pohybu. Časté jsou pocity vhledu do sebe sama, pocity jednoty s vesmírem či osvícení, rozšířeného vědomí. Objevuje se překotné jednání a myšlení, povznesená nálada (hypománie). Někteří lidé považují sexuální prožitek na tripu za mnohem intenzivnější (pokud člověk zrovna nemá nepříjemné halucinace nebo neužil více LSD). Ve většině případů nemluvíme o halucinacích, ale o pseudo-halucinacích, kdy mají viděné obrazy podklad v reálném okolí.

Účinky nežádoucí: Na začátku se mohou objevit závratě, nevolnosti až zvracení, zvýšená produkce slin, intoxikovaný se potí, má sucho v ústech, třese se.  Pseudohalucinace mohou být ponuré, strašidelné, může se objevit tzv. bad trip. Bad trip se vyznačuje nepříjemnými pocity, úzkostí až panickou hrůzou, paranoiou. Záleží na setu i settingu, ve kterém se droga užije i na individuálních proporcích uživatele, na jeho emoční stabilitě, ale také na jeho očekávání od intoxikace.
Mimo změněného vnímání okolí a svého vědomí se objevuje i změněné vnímání vlastních tělesných proporcí. Někdy pocity mohou být tak silné, že se intoxikovaný může obávat o své psychické zdraví, objevuje se strach, že jsou změny nevratné.

Intoxikaci provází zmatenost, narušení perspektivy a odhadování vzdáleností, časová i místní dezorientace, porucha pohybové koordinace. Po intoxikaci se může objevit paranoia či jiné negativní pocity, případně únava. I dlouhou dobu po užití (asi 1 rok) se může objevit tzv. flash back (návrat stavu prožitého při intoxikaci).

V konečné fázi intoxikace se setkáváme s něčím podobným, jako je kocovina (dojezd), myšlenky jsou často roztěkané, zrychlené, neuspořádané. Může se objevit paranoia či jiné negativní pocity, případně únava. Intoxikace trvá několik hodin, zpravidla se uvádí 6-8 hodin, ale záleží na dávce a individuálních charakteristikách jedince. Velké dávky mohou mít dozvuky i několik dní.

Způsob užívání: Pro LSD je charakteristické příležitostné užívání, typické jsou jednotlivé experimenty, kontinuální užívání se většinou nevyskytuje, i přes to na něm může vzniknout mírná psychická závislost. I přes převážně halucinogenní účinky se s ním můžeme čím dál tím častěji setkat na taneční scéně. Charakteristickým způsobem užití je rozpuštění látky v dutině ústní. LSD se však poměrně dobře vstřebává i neporušenou kůží. Injekční aplikace je výjimečná. Pro intoxikaci dostačují dávky kolem 50 gama (0,000 05 gramu). Dávky do 100 gama vyvolávají většinou euforii, někdy úzkosti. Realitu vnímá uživatel jen mírně zkresleně, je schopen se v situaci orientovat. Od 200 gama výše se jedná o dávky, které označujeme jako psychedelické – kontakt s realitou je zcela porušen.

Hlavní rizika: Po užití LSD se objevují úrazy, které souvisejí se zkresleným vnímáním reality (skoky z okna jsou medializované, ale ve skutečnosti ojedinělé) a změnami v chování intoxikovaného jedince (může být například agresivní). V průběhu intoxikace se může vyskytnout psychotický stav podobný schizofrenii, který může přetrvávat i po odeznění účinků látky a přerůst v psychotickou poruchu či způsobit změny osobnosti. Děje se tak především po zažitém bad tripu, ale není to pravidlem. Obecně se považuje za rizikové vstupovat do intoxikace LSD s úzkostí, s neznámými lidmi nebo  na místě, které není bezpečné, je přímou cestou k vážným problémům. Flashbacky uživatele ohrožují v situacích, které vyžadují plnou pozornost (například při řízení auta).

Intoxikovaný: Častou známkou intoxikace jsou nápadně rozšířené zornice, intoxikovaný viděný zvenčí je nápadný svým podivným chováním, ztrátou orientace, někdy bezdůvodným veselím, jindy zase viditelnou, masivní úzkostí.

1.pomoc: Klid, trpělivé a předvídatelné chování, tělesný kontakt, přivolat lékaře. Intoxikovaný by měl být pod nepřetržitým dozorem nejlépe více osobami (pod vlivem drogy může jednat nesmyslně a nebezpečně). V případě, že má člověk nepříjemné halucinace a je vyděšený, doporučuje se nepřesvědčovat intoxikovaného, že to co vidí, není pravda, naopak, být s ním na stejné lodi, hlavně mu důrazně opakovat, že je to jen kvůli drogám, že to pomine.

Pravděpodobnost komplikací (náhlé sebevražedné jednání, úzkostné stavy, pocit pronásledování) je možná i po několika dnech! Při předávkování a ve chvíli, kdy halucinace stále přetrvávají i po odeznění účinku drogy, je lékařská pomoc naléhavě nutná. Samotné předávkování LSD nebývá smrtelné, rizikem je pouze chování, které po užití následuje, i přes to byl však popsán jeden případ předávkování, kdy byla vysoká dávka vpravena do žíly.

Odvykací stav u LSD nebývá, riziko závislosti minimální nebo žádné.

Detekovatelnost
– je komplikovaná pro velmi malá účinná množství; v krvi je většinou detekovatelná několik málo hodin (2-4), v moči asi 12 hodin (výjimečně 20 hodin).

Zajímavosti:

Námel se zřejmě vyskytoval na rostlinách už v časech dinosaurů, ale není známo jak na ně učinkoval.

DALŠÍ HALUCINOGENY

Lysohlávky

Lysohlávky jsou celosvětově známým halucinogenem. I přes to, že halucinogenních druhů hub je více, o lysohlávkách je obecně největší povědomí. Psychoaktivními látkami obsažených v lysohlávkách jsou psilocybin a méně známý psilocin, na něž se v těle psilocybin metabolizuje, a také třeba norbaeocytin a baeocystin a další alkaloidy. Jejich množství v houbě kolísá nejen druh od druhu, ale i od jednotlivé houby k houbě, takže množství požité látky se nedá nikdy předem určit. V České Republice je nejvíce zastoupena Lysohlávka kopinatá, často užívanými jsou také kubánské či mexické druhy.

V 60. letech bylo provedeno mnoho výzkumů o účincích halucinogenů, z nichž některé zkoumaly subjektivní účinky na člověka. Z některých výsledků vyplynulo, že mnoho uživatelů halucinogenních látek nebylo schopno rozlišit účinky lysohlávek od LSD (či mezkalinu), ale obecně panuje ve společnosti jiný názor. Účinky hub jsou popisovány jako více tělesné, ale záleží na druhu, množství a samozřejmě i setu a settingu. Při stejném množství je však psilocybin oproti LSD mnohonásobně slabší.

Lysohlávky obecně účinkují kratší dobu než LSD, ale opět závisí na množství a dalších okolnostech, například na tom, jak moc se uživatel před požitím hub najedl, také na jeho metabolismu a osobních predispozicích. Celkový „trip“ tak trvá přibližně 5-6 hodin, přičemž první účinky se dostavují po asi půl hodině, postupně sílí a za asi hodinu/hodinu a půl dosáhnou vrcholu. Intoxikovaný může mít pocit, že látka účinkuje cyklicky-  účinek se na chvíli zmírní a pak se zase navrátí, třeba ještě ve větší míře. Po dvou až třech hodinách účinek vnímatelně slábne, až vymizí. Během intoxikace se může objevit nevolnost, zvracení je vzácné. Předávkování nebylo nikdy popsáno, z hlediska toxicity je psilocybin jednou z bezpečnějších látek. To samozřejmě neplatí o ostatních halucinogenech, například u durmanu a nových syntetických drog se předávkování objevit může. Velké riziko lysohlávek však skýtá záměna s jinou houbou, která může vést k otravě. Neopominutelným rizikem je ale při vyšších dávkách samozřejmě následný psychický stav, čímž není myšleno riziko, že dotyčný může mít pocit, že umí létat (jak je popsáno v mnoha starších zdrojích), ale hlavně stav podobný stavu psychotickému, paranoia, dezorientace, která dokonce může přetrvat i po odeznění akutních účinků. Riziko přetrvání stavu je vysoké především pro lidi s predispozicemi k psychotickému onemocnění, o kterých dotyčný ale často vůbec dopředu neví. Dalším velkým tématem je pak celkový stav „rozšířeného vědomí“, který intoxikovaný zažije. Zážitky bývají velice silné a myšlenky a pocity si intoxikovaný pamatuje i po vyprchání látky z organismu. Mnoha lidem psilocybinový trip změnil život. Změna může být pozitivní, člověk často získá jiný náhled na svět. Mnohým lidem ale také  odemkne dveře do třináctých komnat jejich nitra, „rozhází“ jejich žebříček hodnot, může vést ke změně osobnosti, či rozjet psychózu, jak již bylo zmíněno. Celkově je velice těžké tyto dlouhodobé účinky popsat, jsou velice individuální, stejně jako průběh intoxikace.

Intoxikovaný vypadá dezorientovaně, má rozšířené zornice. Náladu může mít nápadně povznesenou, ale může se chovat i psychoticky či paranoidně, nemusí být schopen rozeznat vtip, ironii či metaforu, působí zmateně. Záleží na rozpoložení každého jedince při konkrétním tripu a na množství a síle hub. Celkově jsou objektivní příznaky intoxikace velice podobné jako u LSD.

První pomoc se neliší od pomoci intoxikovanému LSD. Ke zklidnění extrémních stavů se může použít diazepam v klasické dávce.

Psilocybin se dá z krve i moči detekovat o trochu déle než LSD, konkrétně se jedná o asi 4 hodiny u krevních testů, u testů moči asi o jeden, maximálně dva dny. Při extrémních dávkách či chronickém užívání se doba detekce ale samozřejmě může prodloužit.

Ketamin

Ketamin je užíván jako anestetikum v medicíně a veterinářství. Průběh intoxikace se liší dle užitého množství, u menších dávek může mít intoxikovaný pocity podobné snovým, u vyšších dávek se setkáváme s disociativními účinky, kdy může mít uživatel pocit oddělení duše od těla, či pocity podobné blížící se smrti. Vzhledem k tomu, že se jedná o druh anestetika, může intoxikace vysokou dávkou vypadat jako ztráta vědomí. Intoxikovaný při ní však často má otevřené oči. Tento konkrétní stav se nazývá disociativní anestézie, přičemž vědomí není tolik utlumeno, jako spíš změněno.  Může se objevit dočasná ztráta hmatu, čichu a chuti, okolí vypadá jako by bylo rozděleno do jednotlivých fragmentů, nebo jako by bylo z jiného materiálu, než je normálně, například ze dřeva apod. Intoxikovaný může mít pocit souznění s jinou osobou či dokonce věcí. Účinky jsou ale obecně těžko předvídatelné, stejně jako u ostatních látek způsobujících halucinace. Akutní intoxikace odeznívá rychle, cca do půl hodiny až hodiny. Doznívat může ale o mnoho déle. Nejčastěji se užívá šňupáním, přičemž na taneční scéně se setkáváme s ketaminem především ve formě tablet či kapslí, vydávaných za extázi. Možná je i aplikace do žíly či svalu, to pak především z krystalické či tekuté podoby. Látka v těle způsobí zrychlení srdeční činnosti, zvýší tlak, ale nemá vliv na dýchací centrum. Mohou se objevit kmitavé pohyby očí, tzv. nystagmus. Při nástupu účinků se může objevit nevolnost či zvracení. I přes své zařazení si našel své místo na české taneční scéně, v některých studiích byl dokonce rekreačními uživateli shledán jako jedna z nejoblíbenějších látek spolu s MDMA. Na rozdíl od „klasických“ halucinogenů typu LSD či psilocybinu může na ketaminu vzniknout silnější závislost, ale vše záleží na frekvenci a způsobu užívání. Spíše než se závislostí na ketaminu se setkáváme s příležitostným užíváním u uživatelů jiných návykových látek. Negativními účinky při akutní intoxikaci může být již zmíněná nevolnost, třes, křeče. Předávkování se téměř nevyskytuje, alespoň ne ve fatální podobě, vysoké dávky jsou ale riskantní již samotným anestetickým účinkem, který může vést v nevhodném prostředí například ke zranění. Velké komplikace ale mohou nastat při kombinaci s jinými drogami, například s amfetaminy či kokainem. Kromě rapidního zvýšení krevního tlaku byly popsány i případy otoku plic. Při dlouhodobém užívání se mohou vyskytnout poruchy paměti, ztráta motivace či celkově horší nálada až deprese. Paradoxně, v současné době jsou jeho účinky zkoumány v souvislosti s efektivní léčbou symptomů deprese, to se ovšem ale vztahuje k farmaceuticky kontrolované látce, terapeutické dávce a indikovaným případům.

Muchomůrka, Durman aj.

Jako zástupce ostatních halucinogenních látek stojí za zmínku například durman obecný (případně metelový), který volně roste na různých místech ČR. Halucinace způsobené touto rostlinou bývají popisovány jako velice silné a dlouhotrvající. Kromě rizika předávkování hrozí také úraz pod vlivem bludů a halucinací. Intoxikovaný může dozvuk účinků cítit ještě několik dní po aplikaci. Účinnou látkou je atropin, tlumící alkaloid, který je obsažený také například v rulíku zlomocném aj. Užívají se všechny jeho části a to jak v sušeném, tak i čerstvém stavu a to jak perorálně, tak kouřením. Intoxikaci muchomůrkou červenou často provází zvracení, křeče a třes, panenky jsou zúžené, intoxikovaný může být paranoidní, mít bludy. I u ní se setkáváme s dlouhotrvajícím účinkem, při předávkování hrozí smrt. Užívá se nejčastěji ve formě odvaru, který se pije, dá se však i usušit a pojídat, případně kouřit. Po odeznění negativních účinků nastupuje euforie, dávkování muchomůrky je však problematické, její síla se liší dle způsobu užití, ale i doby sběru. Kromě muchomůrky červené obsahuje psychoaktivní látku muskarin také muchomůrka tygrovaná.