Dětství (nejen) v České republice se v posledních letech výrazně proměňuje. Děti a dospívající vyrůstají ve světě ovlivněném rychlým technologickým rozvojem, zkušeností s pandemií covid-19, válkou na Ukrajině, proměnami společnosti i zhoršujícím se duševním zdravím mladých lidí. Tyto změny mají dopad nejen na rodiny a školy, ale také na sociální služby, volnočasové organizace a zařízení pracující s ohroženými dětmi a mládeží.
Když se mluvit nedaří
Když se mluvit nedaří
Jak otevřít rozhovor s dospívajícím, který se trápí
„On se mnou vůbec nemluví.“
„Kdykoliv se zeptám, zavře se.“
„Nevím, co mám říct, aby to nebylo horší.“
Podobné věty slýchají odborníci od rodičů dospívajících velmi často. Touha pomoct je velká, ale rozhovor se nedaří – končí tichem, konfliktem nebo pocitem vzájemného nepochopení. Abychom porozuměli tomu, proč je komunikace s dospívajícím tak obtížná, je užitečné podívat se nejen na emoce, ale i na vývoj mozku v adolescenci.
Práce s kognitivními omyly
PhDr. et Mgr. Renáta Hrdličková Každý z nás…
Sociální pedagog ve škole: most mezi dětmi, rodinou a prevencí
Autorka: Mgr. Veronika Sandtnerová Každé dítě potřebuje někoho,…
Proměňující se role pracovníka v NZDM v kontextu současné praxe
Autorka: Bc. Rozálie Hiczová Nízkoprahová zařízení pro děti…
Adiktologická ambulance pro děti a dospívající v posledních letech
Autorka: Mgr. Hana Švůgerová Adiktologická ambulance pro děti…
Na vlnách manosféry: rizika pro mladé a výzvy primární prevence
V době, kdy je žákům i studentům běžně dostupný internet a sociální sítě, se do popředí rizikového chování pomalu, ale jistě dostává (a pravděpodobně bychom byli přesnější, kdybychom řekli, že se sem již dostal) i jev online kultury, který je označován jako manosféra a s ním také incelové (z aj. involuntary celibates, tedy nedobrovolně v celibátu) a další subkultury mladých mužů, které nabízejí jednoduché odpovědi na komplexní problémy. Začít o tomto tématu mluvit ve vzdělávacích programech primární prevence proto znamená přistupovat ke komunikaci, spolupráci a genderu jako k prostorům, které lze ovlivnit dříve než dojde ke škodlivým projevům.
Když výchova bolí, aneb fyzické tresty u dětí
Téměř 58 % českých rodičů někdy sáhlo k fyzickému trestu svého dítěte, což vyplývá z výzkumu Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Toto číslo otevírá důležité otázky o hranicích výchovy a o tom, jakou roli mají fyzické tresty v rodinném životě. Ve světě je dle Světové zdravotnické organizace (WHO, 2025) domácím tělesným trestům vystaveno okolo 1,2 miliardy dětí ve věku od narození do 18 let.
Emoce a prožívání v terapii
Emoce hrají zásadní roli v procesu psychoterapie a nevyhnou se ani procesu adiktologické péče. Jsou to nejen signály vnitřního prožívání, ale také prostředky, jak porozumět sobě samému, změnit své chování a obnovit narušené vztahy. U klientů s poruchami spojenými s užíváním návykových látek bývá kontakt s vlastními emocemi často problematický, potlačený nebo zcela odpojený. Právě v terapii je možné tyto emoce znovu „objevit“, bezpečně je prožít a naučit se s nimi vědomě zacházet.
Poruchy příjmu potravy u mladistvých: Aktuální trendy a prevence
Poruchy příjmu potravy (PPP) představují závažné duševní a tělesné problémy, které postihují stále větší množství mladistvých. Tyto poruchy, jako jsou anorexie, bulimie nebo záchvatovité přejídání, se vyvinuly v komplexní fenomény, které ovlivňují nejen vztah k jídlu, ale i celkový pohled na sebe a vlastní tělo. V současnosti se však objevují i nové typy poruch příjmu potravy, jako je ortorexie a bigorexie, které mají specifické rysy a často jsou částečně důsledkem moderního životního stylu a tlaků spojených s masovou kulturou. Vzrůstající počet případů i jejich proměnlivá podoba v reakci na současné trendy (např. fitness kultura, „clean eating“, tlak na výkonnost) ukazují, že prevence je dnes důležitější než kdy dříve.
