Autorka: Mgr. Petra Kačabová
Telefony a smartfony byly vytvořeny proto, aby nás navzájem propojovaly, zlepšovaly rychlost a pohodlí naší komunikace nebo zlepšovaly naše osobní či pracovní výkony. Paradoxem je, že oboje často nakonec zhoršují. Jedním z důvodů, proč se tak děje, je tzv. phubbing.
Phubbing můžeme definovat jako ignorování druhé osoby z důvodu používání svého mobilního telefonu. Původ slova pochází z angličtiny a je to spojení slov phone (telefon) a snubbing (ignorování, přehlížení). Poprvé bylo slovo otištěno v australském slovníku Macquire Dictionary již v r. 2012. Podle Cambridgského slovníku znamená snubbing přímo „urazit někoho tím, že mu nevěnujeme žádnou pozornost, nebo se k němu chovat tak, jako že pro nás není důležitý“. Phubbing je tedy slovo pejorativní, s odsuzujícím nádechem. Osobu, která druhé ignoruje kvůli používání mobilního telefonu, můžeme označit jako phubber; zatímco osobu, jež je v této interakci ignorována jako phubbee.
Phubbeři obvykle nepoužívají telefon k vyřizování důležitých či neodkladných záležitostí, nýbrž pro zábavu. Phubbing ovlivňuje naše mezilidské vztahy na několika úrovních. Především narušuje kvalitu komunikace, protože phubber druhé neposlouchá a plně se jim nevěnuje. To může ze strany phubbee vést k pocitu opomíjení, zanedbávání a nepochopení, obzvláště když se phubber na obrazovku telefonu např. směje. Používání smartfonů během konverzace také snižuje frekvenci očního kontaktu, což snižuje emociální porozumění. Phubbing dále negativně ovlivňuje naši důvěru v phubbery. Phubbee mohou zpochybňovat svou hodnotu pro phubbery a klást si otázky typu „To je nezajímá, co říkám?“ nebo „ Co vidí zrovna teď na mobilu tak důležitého, že tomu věnuje větší pozornost než mě?“. Podle výzkumů ovlivňuje i samotná přítomnost telefonu naše vztahy. Máme-li např. na stole položený telefon, zatímco s někým mluvíme, nevěnujeme mu tak plnou pozornost. Snižuje to kvalitu konverzace, empatii, blízkost a propojení s druhým člověkem. Phubbing může mít negativní dopady i na phubbera – a to tak, že opomíjením ostatních kvůli svému telefonu netrénuje sociální dovednosti. Neumí navázat a udržet oční kontakt, asertivně argumentovat, říct, co mu vadí, co ho trápí, nebo přijmout zpětnou vazbu od druhých.
Ve studii z roku 2015 (Rainie & Zickuhr) uvedlo 82 % dospělých Američanů, že používání telefonů během konverzace narušuje jejich sociální interakce, zároveň se však 89 % z nich přiznalo k tomu, že to sami dělají. Jelikož se učíme nápodobou, stává se z phubbingu nová norma. Čím víc jsme mu vystaveni, tím větší máme tendence ho sami dělat. Vzhledem k tomu, jak velké procento lidí své telefony používá, zatímco s někým hovoří tváří v tvář, je phubbing ve společnosti velkým problémem. Ovlivňuje naše partnerské či rodinné vztahy, vztahy s kamarády ale např. i vztahy na pracovišti.
Jak může phubbing vypadat?
Během společně tráveného času mohou phubbeři například:
- neustále sklouzávat pohledem k telefonu,
- ustavičně kontrolovat upozornění na telefonu,
- sledovat telefon pokaždé, když konverzace trochu vázne,
- přerušovat s námi rozhovor za účelem vyřízení telefonního hovoru,
- hrát hry,
- pořizovat selfie nebo jiné fotografie,
- sledovat sociální sítě, videa nebo různé streamovací platformy,
- číst a psát zprávy.
Phubbeři nám při koukání do svých telefonů odpovídají opožděně, mechanickou intonací, nedívají se na nás a nekomunikují neverbálně. Také je znát jejich apatie a nechuť ke konverzaci.
Phubbing a partnerské vztahy
Aby byl vztah pro oba partery uspokojivý, nestačí být pouze v přítomnosti toho druhého, ale musí docházet k interakci. Partneři spolu musejí být „tady a teď“. Podle studií snižuje phubbing spokojenost ignorovaného partnera (phubbee) ve vztahu, což vede i k jeho nižší spokojenosti v životě obecně. Posléze to pak může vést i ke zvýšeným projevům deprese. Ve vztazích, kde se vyskytuje phubbing, dochází také z důvodu používání telefonu ve zvýšené míře ke konfliktům. Děje se tak nejen kvůli pocitu momentálního opomíjení partnerem, ale lidé v takových vztazích také často sklouzávají k domněnkám o partnerově zájmu o ně a jeho věrnosti.
Phubbing v rodině
Studie z roku 2018 (Jiang) uvádí 72 % rodičů, že je někdy phubbují jejich ratolesti v teenagerském věku a naopak 51 % teenagerů tvrdí, že je phubbují jejich rodiče. Podobně jako partnerských vztazích se i v rodinách kvůli phubbingu zvyšuje míra konfliktů. Stejně tak je u dětí výraznější již zmiňované učení se nápodobou a u dětí, jež jejich rodiče phubbují, se častěji rozvíjí problematické užívání mobilního telefonu, případně i závislost na něm. I pocity opomíjení, menšího spříznění a obecně zanedbávání vzájemného vztahu, které phubbing způsobuje, jsou samozřejmě u dětí o to hlubší a vybuduje se tak snížená vazba rodič – dítě. U dětí a dospívajících dochází v důsledku phubbingu ze strany rodičů k tomu, že jsou sociálně ostrakizováni a zažívají více negativních emocí, než děti a dospívající, kteří toto od svých rodičů nezažívají. To u nich může opět vést až ke zvýšenému výskytu depresí – především u jedinců, kteří jsou citlivější nebo mají menší sebevědomí, a kteří si rodičovský phubbing častěji interpretují jako odmítání.
Phubbing u mladých
Především u dětí je pak také časté, že po telefonu sahají, když jsou v průběhu osobní konverzace vystaveni něčemu nepříjemnému. Je to pro ně cesta, jak se takovému pocitu vyhnout. Děti či dospívající mohou také sahat po telefonu z jiného důvodu: doplňují si tak „šťastné hormony“ dopamin a endorfin, které jim chybí, protože jsou např. vylučováni z nějakého kolektivu. Sociální sítě jim navíc mohou poskytnout pocit sounáležitosti.
Mladí zcela jasně odsuzují phubbing jako otravný a neslušný, ochotně se však přiznávají k tomu, že phubbují ostatní. Jesper Aagaard to ve své studii nazývá digitální akrasií: stavem mysli, kdy slabost naší vůle převáží nad našimi úsudky a přesvědčením. Jinak řečeno víme, že phubbing je otravný a nerespektující, ale nedokážeme se ovládnout a stejně po telefonu sáhneme.
Phubbing na pracovišti
Stejně jako jakékoliv jiné vztahy, narušuje phubbing i ty pracovní. Když svým kolegům věnujeme plnou pozornost, dáváme jim jasně najevo, že si jejich práce a nápadů ceníme a že jsou důležitými členy týmu. Když je tato pozornost rozptýlena např. mobilním telefonem, má to opačné dopady. Na pracovištích se vyskytuje např. boss phubbing, aneb phubbing od nadřízeného. Zaměstnanci se při boss phubbingu mohou cítit nedocenění. Boss phubbing má kromě snížené důvěry podřízených vliv na jejich spokojenost v práci, což snižuje jejich pracovní motivaci a v důsledku toho zhoršuje jejich pracovní výkony. Ne nadarmo se říká, že zaměstnanci opouštějí své nadřízené, nikoliv firmy.
„Povídej, poslouchám tě, jen si mezitím napíšu zprávu!“
Opravdu zvládneme víc věcí najednou? Podle výzkumů drtivá většina lidí multitasking (dělání více věcí najednou) nesvede. Pokud se o to snažíme, neustále posouváme naši pozornost z jedné věci na druhou, což ji tříští tak, že se na žádnou věc nedokážeme plně soustředit a žádnou z nich nesvedeme tak dobře, jako kdybychom je dělali zvlášť. Navíc, jak již bylo zmíněno výše, výzkumy dokázaly, že pouhá přítomnost telefonu snižuje naši schopnost se soustředit.
Jak vyplít phubbing a zasít důvěru?
Obecné rady pro omezení phubbingu jsou:
- Sebeuvědomění: Prvním krokem je, jak známo, přiznat si problém. Důležité tedy je vědět, že phubbing není žádoucí chování, které negativně ovlivňuje nás i ostatní. Dobré je proto pozorovat své návyky. Pokud zjistíme, že druhé kvůli svému telefonu ignorujeme, je také příhodné pozorovat, v jakých situacích to děláme.
- Pojmenování situace: Co když násněkdo phubbuje? Pojmenujme situaci nahlas. Bez hodnocení a osočování. Řekněme, co se děje, např.: „Povídáme si a ty u toho neustále koukáš do telefonu…“ a jak se přitom cítíme „…a já mám pocit, že ti na mě vůbec nezáleží“. Bavme se o pocitech a o tom, jak můžeme podobným situacím v budoucnu předejít.
- Být přítomný: Když jsme s ostatními lidmi, věnujme jim plnou pozornost, buďme 100% přítomní. Naslouchejme a zapojujme se do konverzace. Přiblíží nás to k nim. Ze stejného důvodu se pokoušejme s ostatními komunikovat tváří v tvář či po telefonu spíše, než neustálým vypisováním. Svému telefonu se věnujme, když jsme sami.
- Stanovení pravidel: V jakýchkoliv vztazích nám mohou pomoci jasná pravidla ohledně používání telefonů. Domluvme se tedy s blízkými, kdy a za jakých podmínek necháme své telefony ležet stranou a budeme pro jednou ignorovat je. Např. si můžeme zakázat používání telefonů u jídla, v ložnici, nebo na výletě.
- Nastavení časových limitů: Stanovme si maximální dobu, jakou denně trávíme na telefonu. Existuje na to i mnoho aplikací. To nám může pomoci s phubbingem, najdeme si více času na osobní setkání či na jiné aktivity, může se nám ale také zlepšit spánek atp.
- Odložení telefonu: Když s někým jsme, dejme svůj telefon tak, abychom na něj neviděli. Klidně i do jiné místnosti.
- Vypnutí notifikací: Vypněme si notifikace, když s někým jsme, na noc atp. V nastavení některých telefonů to lze udělat i automaticky v Nastavení / Režimy a rutiny.
- Vysvětlujme a omlouvejme se: Pokud si potřebujeme něco neodkladně vyřídit, vysvětleme přítomným, oč se jedná a omluvme se za to, že jsme kvůli telefonu museli přerušit naši konverzaci.
Na pracovištích se doporučuje dávat telefony pryč z dohledu, zařídit si např. automatické odpovědi na zprávy nebo hlasovou schránku, mít je v tichém režimu. Na poradách by se telefony vůbec neměly používat. V situacích, kdy čekáme urgentní hovor (nebo zprávu) je pak doporučováno to kolegům oznámit předem, abychom před nimi byli transparentní a abychom je respektovali. Když pak hovor přijde, je vhodné se omluvit snažit se ho vyřídit co nejrychleji. Dobrá praxe je, když mají firmy či jiná pracoviště stanovena pravidla, za jakých podmínek se telefony a smartfony nesmějí používat (např. na poradách). Výzkumy dokazují, že když firma podobná pravidla nastavena nemá, na pracovišti vzrůstá používání telefonů a klesá produktivita.
Poznámka závěrem aneb Můžeme si za to sami?
Aplikace, které na chytrých telefonech používáme, jsou vytvářeny tak, aby nám odkláněly pozornost a aby nás udržely online či na telefonu co možná nejdelší dobu. Cíleně neustále útočí na naše smysly, neustále nás na něco upozorňují, u toho vrní, cinkají a svítí. Jsou jako děti dožadující se pozornosti. A stejně jako děti nepřestanou, dokud ji nedostanou. Veškerý design (např. barvy upozornění) je za tímto účelem důkladně promyšlený a otestovaný. Samozřejmě na nás mají aplikace i jiné triky, jak naše oči a naše ruce udržet co nejdéle přibité k telefonu: možnost nekonečného scrollování; to, že vidíme, zda je někdo online a že nám někdo zrovna teď píše atp. Telefony na nás zcela záměrně působí jako drogy – biochemické ohňostroje, které se v našich mozcích odehrávají při kontrolování telefonu, jsou srovnatelné s užíváním psychoaktivních látek, jako je kokain. Potřeba, s jakou pak šaháme po telefonu, je tak velice kompulzivní. Proč však aplikace chtějí, abychom na nich trávili co nejvíce času? Odpověď je snadná – aby vydělaly co nejvíce peněz. To dělají nejčastěji tak, že o nás sbírají data, na základě kterých nám podávají co největší množství co nejvíce personalizovaných reklam.
To neznamená, že telefony a technologie jsou čiré zlo. Pokud se např. chceme vyhnout reklamám, můžeme si některé aplikace předplatit. Zadarmo ani kuře nehrabe, stejně tak vývojáři aplikací potřebují příjem. Pokud za aplikace nezaplatíme, mají tento zisk z reklam. Nakonec je dobré vědět, proč a jak telefony a aplikace fungují. Může nám to pomoci s reflexí toho, jak na nich trávíme svůj čas či jak je používat produktivně a efektivně tak, aby do našich vztahů blízkost přinášely a naopak neodnášely.
Zdroje:
Autor (rok), Název článku, časopis, číšlo
Maňásková, E (2021). Ovlivňuje phubbing blízkou osobou námi vnímanou kvalitu naší konverzace? Bakalářská práce. Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, Katedra psychologie
Purtill Corrine (2020): People hate being ignored in favour of a phone, or ‘phubbed’. New research shows phone-obsessed bosses may cause long-term damage to employee morale. BBC; Dostupné z: https://www.bbc.com/worklife/article/20200316-how-your-phone-damages-trust-with-your-colleagues
James A. Roberts, Meredith E. David (2016): My life has become a major distraction from my cell phone: Partner phubbing and relationship satisfaction among romantic partners; Computers in Human Behavior, Volume 54,
James A. Roberts, Meredith E. David (2020): Boss phubbing, trust, job satisfaction and employee performance; Personality and Individual Differences; Volume 155
Kopecký Kamil (2023): Phubbing – Novodobá závislost na chytrých telefonech, která narušuje naše vztahy. E-Bezpečí, roč. 8, č. 1, s. 40-43. Olomouc: Univerzita Palackého. ISSN 2571-1679. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php?view=article&id=3252
Phubbing: Když vás dítě ignoruje telefonem; Dvojklik.cz; Dostupné z: https://www.dvojklik.cz/saferkidsonline/phubbing-kdyz-vas-dite-ignoruje-telefonem/
Jesper Aagaard (2019): Digital akrasia: a qualitative study of phubbing; AI & Society; volume 35
Rainie, L. & Zickuhr, K. (2015). Americans’ Views on Mobile Etiquette. Pew Research Center.
Jiang, J. (2018). How Teens and Parents Navigate Screen Time and Device Distractions. Pew Research Center.
Xiaochun Xiea,b, Julan Xiec (2020): Parental phubbing accelerates depression in late childhood and
adolescence:A two-path model; Journal of Adolescence; volume 78
Xingchao Wang, Ling Gao et al. (2020): Parental Phubbing and Adolescents’ Depressive Symptoms: Self-Esteem and Perceived Social Support as Moderators; Journal of Youth and Adolescence; volume 49
Gengfeng Niua, Liangshuang Yaoa, et al. (2020): Parental phubbing and adolescent problematic mobile phone use: The role of parent-child relationship and self-control; Children and Youth Services Review; Volume 116
