Hráčství patří do skupiny závislostí na procesech (behaviorální závislosti). Závislosti na procesech sdružují velmi nesourodou skupinu, pokud jde o samotné chování (proces), na kterém je člověk závislý. Jedná se o větší skupiny procesů, jako je například závislost na hazardu (gambling), závislost na internetu, závislost na jídle nebo závislost na sexu, ale v kontextu závislostí na procesech jsou popsány i takové kuriozity, jako závislost na pojídání mrkve, závislost na čokoládě, závislost na tělesném cvičení, na opalování nebo na podstupování nebezpečí.

Hazardní hraní může vést k rozvoji hráčské poruchy, tedy k problémovému (patologickému) hráčství, které se vyznačuje nadměrným hraním, poruchou kontroly hráčského chování a negativními důsledky v různých oblastech života. Problémový nebo patologický hráč je člověk, který zažívá tyto potíže. V dalším textu pro zjednodušení používáme pouze termín patologický hráč, přesnější by bylo používat termín patologické hráčství pro závažnější hráčskou poruchu a problémový hráč pro méně závažnou poruchu.

Výskyt patologického hráčství je v Česku odhadován jako nadprůměrný ve srovnání s jinými evropskými zeměmi (1,2 % dospělé populace). Alespoň jednu zkušenost s hazardním hraním má v ČR polovina dospělé populace (60 % mužů a 40 % žen), čísla jsou včetně lidí, kteří si koupili stírací los.

Typy hazardních her:

Když mluvíme o patologickém nebo problémovém hráčství, většinou máme na mysli hazardní hry (tím se gambling liší například od závislosti na internetu), tedy hry, ve kterých si hráč může koupit možnost výhry. Rozdíl se dobře vysvětluje na příkladu dvou typů automatů, „výherních“ (dle MUDr. Nešpora spíše „proherních“) a zábavních. U „výherních“ (hazardních) automatů si člověk kupuje možnost výhry, u zábavních (nehazardních) automatů si kupuje čas. Skutečnost, že se nejedná o hazard, ještě neznamená, že je dotyčná aktivita zcela bezpečná (viz text o závislostech na procesech). Kromě „výherních“ automatů, které se staly prototypem hazardního hráčství (83 % léčených patologických hráčů uvádí automaty jako původce svých potíží) můžeme zmínit hraní v kasinech, sportovní sázky, karetní hry, hru v kostky, losy (zejména stírací – rychlý výsledek), v zahraniční třeba Bingo. Někteří provozovatelé nabízí „živé hry“, kdy hráč vidí na obrazovce krupiéra, který je snímán kamerou, elektronické stírací losy a další hry, které se tváří jako dovednostní, ale hraje se o peníze a ve skutečnosti o výhře nebo prohře rozhoduje do značné míry náhoda.

Stejná hra může být hazardní, hraje-li se o peníze, a nehazardní, pokud se hraje „jen tak“. U problémových a patologických hráčů často dochází k záměně jedné hazardní hry za jinou, se kterou se dostává do stejných problémů.

Slangové výrazy: bedny (automaty), bednář (člověk, závislý na automatech).

Mechanismus rozvoje patologického hráčství:

Patologickým hráčem není každý člověk, který prohrál peníze, i kdyby šlo o velkou prohru (stejně jako alkohol způsobuje hodně problémů i lidem, kteří na něm nejsou závislí). Rozvoj patologického hráčství začíná nenápadně, hraní zpočátku nepřináší velké problémy. Hráč má fantazie o velké výhře, pokud skutečně vyhraje, touží výhru zopakovat, chlubí se, že vyhrál, i když to není pravda. Tato fáze optimizmu a naděje na výhru je vystřídána systematickými prohrami, postižený se pokouší hru regulovat nebo s ní přestat, ale nedokáže to, i když mu hrání způsobuje četné problémy. Své hrání skrývá, hru už často financuje z půjčených peněz, nebo z nezákonné činnosti. Ztráty z hraní se snaží nahradit dalším hraním. V tomto bodě se už jedná o patologické hráčství. V rodině se objevují vážné problémy. Další průběh, pokud postižený nepřestane hrát, dříve nebo později obsahuje závažnější trestné činy, soudní jednání, rozpad rodiny, osamělost. Z této tíživé reality hráč uniká opět k hraní a k návykovým látkám, přemýšlí o sebevraždě.

Tento cyklus (podle MUDr. Nešpora) trvá jeden až tři roky, v případě nezletilých ještě méně.

Historie:

Na malbách z doby 3500 let před naším letopočtem bohové Starověkého Egypta hrají hru v kostky.  Ve středověku bylo hraní sázkových her zakázanou hříšnou aktivitou. Legalizaci hazardních her přineslo až osvícenství, kdy začal stát za účelem získání příjmů provozovat loterie nebo udílel právo k jejich provozování soukromým osobám výměnou za podíl z vkladů. Výroba herních automatů započala v Česku za 1. republiky, kdy mechanické „výherní“ automaty (tzv. forbesy) vyráběl továrník Vaněk v Semilech. Několik jeho forbesů v luxusním provedení bylo dodáno až na etiopský císařský dvůr. Největší rozmach tato zařízení čekal až po pádu komunistického režimu a v roce 1990 vydáním zákona, který upravoval provozování hazardních her. Vznikalo mnoho heren s technicky vyspělejšími automaty, kasin, míst, kde bylo možné vsadit na výsledek sportovního utkání. Po roce 2010 se intenzivně rozvíjejí internetové sázkové hry a vedle „výherních“ (ve skutečnosti „proherních“) automatů se objevují videoloterijní terminály. V posledních letech se rychle rozvíjí online poker, který je prezentován jako dovednostní hra (existují turnaje, jako je World Poker Tour), ale rozhoduje do značné míry náhoda.

Pro hazardní hry platí, že pořadatel očekává od hazardních her zisk pro sebe, nikoliv pro hráče. MUDr. Nešpor doporučuje představovat si, že vysněnou jachtu (kterou by si hráč pořídil ze své očekávané výhry) dostane majitel herny za hráčovy peníze.

Pojem nelátkové nebo behaviorální závislosti (kam spadá i hrání hazardních her) se v psychiatrické literatuře objevuje od 80. let minulého století, ze začátku v souvislosti se sledováním televize.  Pak se začalo mezi psychiatry a psychology mluvit o dalších závislostech (na hazardu, internetu, jídle nebo sexu).

Žádoucí, chtěné účinky

Závislostní chování může být formou úniku, oddálení od reality, útěkem od řešení problémů (spouštěčem bývá mezilidský konflikt nebo jakákoliv stresová situace). Hazardní hraní může být (neefektivní) kopingovou strategií zvládání stresu: ačkoliv hráči vědí, že další hraní nevyřeší jejich situaci, utíkají od nepříjemností opět k hraní. To je umí na krátkou dobu odstřihnout od jejich starostí tím, že změní jejich náladu a prožívání.

Hazardní hraní může zaplňovat mezeru v životě – člověk, který se cítí izolovaný, v prostředí herny se necítí úplně sám, a zároveň vyhne se úzkosti, která vzniká při reálném a potenciálně ohrožujícím kontaktu s jinými lidmi.

V případě hazardního hraní člověk pociťuje vzrušení, pocit úspěchu a účinnosti (zejména zpočátku). Hráči také uvádějí jako pozitivní dopady hraní štěstí z výhry, zábavu a uvolnění.

Tyto „žádoucí“ účinky se vyskytují, pokud vůbec, jen v počáteční, optimistické fázi hrání. Většina z pozitiv se brzy změní v opak (únik od problémů k hraní vede ke zhoršení problému) nebo zůstane neuskutečněným snem. Nerealistických představ a očekávání hráčů od hazardních her je tolik, že se slučují do tzv. hráčských bludů.

Blud o rychlém zbohatnutí: aktivní patologický hráč sní o výhře, ale ve skutečnosti nemá šanci hrou zbohatnout. Ojedinělá výhra je pro něj naopak neštěstím, protože každá výhra zhoršuje patologické hráčství. Po velkých výhrách přicházejí ještě větší prohry. S tím souvisí další blud: „přestanu s tím, až vyhraju hodně peněz“: bažení po hazardní hře zvyšuje nejvíc právě výhra. Velká výhra vede k ještě větším prohrám. Hráči mívají také pocit nedokončenosti, rozdělané práce, kterou je třeba dokončit a uzavřít výhrou. Tento pocit hazardní hra nezmírní, ale prohloubí.

Blud o zajímavosti hry: hraní je ve skutečnosti tvrdá, nevděčná, nesmyslná, namáhavá a jednotvárná práce, kterou hráč lopotně a bez odměny naplňuje často více než jeden pracovní úvazek.

Blud spořitelny: hráči často věří tomu, že mohou někdy vyhrát nazpět ztracené peníze. Hráč si tak plete hernu, kde jeho peníze nenávratně zmizely, a pobočku spořitelny, kde by si je mohl vyzvednout, kdyby je tam ovšem uložil.

Blud o úniku a odreagování: hráním se mnozí hráči snaží vyhnout problémům v práci, v rodině nebo ve vztazích. Neřešený problém v době hraní samozřejmě nemizí, ale většinou narůstá a samotná hra k tomu ještě přispívá.

Blud o vlastní genialitě: mnozí hráči věří, že objevili systém, jak obelstít automat nebo ruletu.

Blud o tom, že já to mám přece pod kontrolou: takový člověk mylně předpokládá, že on se přece patologickým hráčem stát nemůže. Úzce souvisí s předchozím bludem. Řada lidí se považuje za „silné jedince,“ kteří „do toho nikdy nespadnou.“ Hazardní hra, podobně jako návykové látky, je nebezpečná právě proto, že ji lidé podceňují.

Blud o štědrých automatech a laskavé štěstěně: představa o automatech, které rozdávají na potkání peníze, za něž pak patologický hráč nakoupí dárky pro rodinu. Ve skutečnosti hráč přispívá na luxusní automobil nebo dovolenou majiteli herny.

Rizika a nežádoucí účinky:

Přesto, že do těla hazardního hráče nejde chemická škodlivina v podobě návykové látky, hraní má zdravotní, finanční, vztahové a emocionální dopady. Příklad nežádoucích dopadů hazardního hraní:

– finanční dopady: výdaje postupem času převyšují příjmy. Hazard se stává finanční prioritou a ostatní výdaje jsou až na dalších příčkách. Hráč nejprve vyčerpá své osobní zdroje (výplata, úspory, zástava movitého majetku), pak se obrací s žádostí o půjčku na svou rodinu a přátele, dalším krokem je využití bankovních a později i nebankovních finančních služeb. V této fázi hráč už není daleko od nelegálního získávání finančních zdrojů (daňové a majetkové trestné činy).

– trestně právní dopady: dochází ke krádežím financí a cenných předmětů z domácnosti, ke zpronevěře peněz v zaměstnání a k další riskantní činnosti.

– sociální dopady: nejvíce bývají postiženy vztahy s rodinou (v důsledku lhaní, utrácení rodinných peněz, agresivity), oddálená dospělost (hráč je nucen bydlet s rodiči, protože si nemůže dovolit samostatné bydlení), dochází ke ztrátě zaměstnání a snižování sociálního statusu.

– zdravotní dopady: bolesti krční a bederní páteře, bolesti zápěstí (jsou často přetěžována podobně jako při dlouhodobé práci s počítačem). Zhoršuje se zrak v důsledku přetíženosti očí, vznikají hemeroidy v souvislosti s dlouhým sezením v nepřirozené poloze. Zvýšený krevní tlak, kardiovaskulární choroby, alergie se objevují v procesu somatizace psychických potíží. Srdce je ohroženo díky stresu spojenému s hrou, chaotickým způsobem života a vyčerpáním organizmu. Zhoršují se další nemoci, jako je vředová choroba žaludku a dvanáctníku, cukrovka, střevní nemoci, vysoký krevní tlak (tato rizika platí i pro příbuzné).

– psychický stav: hráči trpí úzkostí, depresí, panickými atakami, nespavostí, výkyvy nálad (agresivita střídá euforii).

U patologických hráčů je zvýšené riziko sebevražd.

Diagnostika:

Jak rozpoznat závislost na hře? O patologickém hráčství mluvíme, pokud:

– Během období nejméně jednoho roku se vyskytnou dvě nebo více epizod hráčství.

– Tyto epizody nejsou pro jedince výnosné, ale opakují se přesto, že vyvolávají tíseň a narušují každodenní život.

– Jedinec popisuje silné puzení ke hře, které lze těžko ovládnout, a hovoří o tom, že není schopen silou vůle hře odolat.

– Jedinec je zaujat myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí.

Také lze použit dotazník na patologické hráčství organizace Gamblers Anonymous. Hráč odpoví na 20 otázek, kladná odpověď na 7 a více otázek je charakteristická pro patologického hráče (proklik?).

  1. Ztrácel jste často kvůli hře čas?
  2. Učinila hra váš život doma nešťastným?
  3. Poškodila hra vaši pověst?
  4. Cítil jste po hře výčitky svědomí?
  5. Hrál jste někdy proto, abyste získal peníze, jimiž byste zaplatil dluhy nebo vyřešil finanční těžkosti?
  6. Zmenšilo hraní vaši ctižádost a výkonnost?
  7. Když jste prohrál, měl jste pocit, že se musíte co nejdříve vrátit a vyhrát, co jste prohrál?
  8. Když jste vyhrál, měl jste silnou touhu vrátit se ke hře a vyhrát ještě víc?
  9. Hrál jste často tak dlouho, dokud jste neprohrál poslední peníze?
  10. Půjčil jste si někdy proto, abyste financoval hru?
  11. Prodal jste někdy něco, abyste financoval hru?
  12. Nechtělo se vám používat peníze ze hry pro normální účely?
  13. Způsobila hra to, že jste se nestaral o prospěch rodiny?
  14. Hrál jste někdy déle, než jste měl původně v úmyslu?
  15. Hrál jste někdy, abyste unikl trápení a starostem?
  16. Spáchal jste někdy, nebo jste někdy uvažoval o spáchání nezákonného činu, abyste financoval hru?
  17. Působí vám hra potíže se spaním?
  18. Vedly hádky, nespokojenost nebo zklamání k tomu, že se objevila touha hrát?
  19. Když se na vás usmálo štěstí, cítil jste touhu to oslavit pár hodinami hry?
  20. Uvažoval jste někdy o sebezničení v důsledku hry?

Hlavním vodítkem v diagnostice je rozsah škod, které hraní napáchalo v různých oblastech hráčova života. Samotný hráč zpravidla dlouho odolává myšlence na to, že za jeho problémy může stát hazardní hraní, může například mluvit o dluzích nebo šikaně v práci.

Léčba:

Pro lidi, kteří chtějí přestát s hazardním hraním, jsou k dispozici svépomocné příručky (odkaz na jednu z nich ke stažení zdarma uvádíme v přehledu literatury), svépomocné skupiny, ambulantní léčebné programy a ústavní léčba. Jak ambulantní, tak ústavní léčebné programy většinou nabízejí individuální a skupinovou psychoterapii.

Na začátku je velmi důležité, aby člověk, který trpí některou z forem nedrogové závislosti, získal od okolí zpětnou vazbu na změny ve svém chování. Z hlediska léčby může být velmi problematické právě získání náhledu a správné vyhodnocení hraní jako příčiny mnoha problémů.

Do léčby by měla být zapojena celá rodina, protože prostředí a blízké vztahy, ve kterých člověk žije, mohou člověku získat potřebný odstup a náhled. Příbuzní často doufají, že hráč potlačí problematické chování sílou své vůle. Platí však už okřídlené rčení MUDr. Nešpora: patologický hráč má silnou vůli, ale nesprávnou motivaci (viz bludy).

Použitá literatura:

Nešpor, K.: Už jsem prohrál dost, 2003  http://www.kapitula.sk/files/usr019/patol.hracstvoakoprestatfajcit.pdf.

Chomynová, P., Drbohlavová, B., Mravčík, V. (2015). Rozsah hazardního hraní v české populaci. Adiktologie, 15(4), 298-308.

Vacek, J., Vondráčková, P. Závislosti na procesech (2014) in Klinická adiktologie

Licehammerová, Š. (2015). Problematika gamblingu: Metasyntéza kvalitativních výzkumů z roku 1998-2015. Adiktologie, 15(2), 138-149.

Roznerová, T., Mravčík, V. (2015). Hazardní hráčství a jeho dopady – kvalitativní výzkum patologických hráčů. Adiktologie, 15(4), 334-341.

Mravčík, V., Chomynová, P., Roznerová, T., Drbohlavová, B., Černý, J., Tion Leštinová, Z. (2015). Prevalence problémového hráčství v České Republice. Adiktologie, 15(4), 310-319.