Autorka: Mgr. Anna Staníčková
Emoce hrají zásadní roli v procesu psychoterapie a nevyhnou se ani procesu adiktologické péče. Jsou to nejen signály vnitřního prožívání, ale také prostředky, jak porozumět sobě samému, změnit své chování a obnovit narušené vztahy. U klientů s poruchami spojenými s užíváním návykových látek bývá kontakt s vlastními emocemi často problematický, potlačený nebo zcela odpojený. Právě v terapii je možné tyto emoce znovu „objevit“, bezpečně je prožít a naučit se s nimi vědomě zacházet.
Emoce jsou základním prvkem lidského prožívání. Informují nás o tom, co je pro nás důležité, varují před hrozbou, napomáhají vytvářet a udržovat mezilidské vztahy. V kontextu závislosti však bývá jejich funkce často otupená nebo nahrazena návykovým chováním. Alkohol, drogy nebo jiné formy závislosti (např. gambling) slouží často jako náhražka zvládání silných či obtížně zpracovatelných emocí – úzkosti, studu, vzteku nebo smutku.
V terapii je důležité vytvořit bezpečný prostor, kde může klient prožívat emoce bez hodnocení, studu či strachu z odmítnutí. A především je prožívat ve formě, v jaké potřebuje, hledat možnosti, jak je ventilovat i venku, v životě. Terapie klade důraz na schopnost rozpoznat, co cítím, emoci pojmenovat a nahlédnout. K tomu následuje samotné přijetí prožívaného. Žádná emoce ani prožívání není špatné, naopak je oprávněné, smysluplné a vždy souží k pochopení sebe sama. Dalším krokem terapie je hledání zdravých způsobů, jak emoce vyjádřit, zvládnout a komunikovat je v běžném životě se svými blízkými i kolegy v práci. „Trauma, ať už psychické nebo fyzické, neovlivňuje pouze mysl, ale také tělo. Emoce, které jsme potlačili nebo nevyjádřili, se často zhmotňují v tělesných symptomech. V terapii je klíčové nejen porozumět těmto emocím, ale také je uvolnit a přetvořit.“ (Van der Kolk, 2014, s. 104). Práce s emocemi pomáhá nejen v náhledu na sebe a svou minulost, ale i v přijetí odpovědnosti za vlastní chování. Emoční uvědomění bývá spojeno s hlubší motivací ke změně a může být významným faktorem prevence relapsu. „Cílem terapie není emoce potlačovat, ale spíše jim umožnit, aby se staly nástrojem pro změnu. Když lidé začnou vnímat a vyjadřovat své emoce, mohou se osvobodit od destruktivních vzorců chování.“ (Greenberg, 2002, s. 45)
Každá základní emoce má svůj specifický význam a funkci, která může být v životě klienta důležitým vodítkem při hledání rovnováhy a zdravého fungování. Strach je emoce, která nás chrání – upozorňuje na ohrožení, ať už reálné nebo vnímané. V terapii pomáhá odhalit, kde se klient necítí bezpečně, a jak s tímto strachem naložit. Vztek často signalizuje narušení hranic nebo pocit nespravedlnosti. Zdravé vyjádření vzteku může klientovi umožnit prosazení sebe sama bez agrese či úniku do návykového chování. Smutek je spojen s prožitkem ztráty a potřebou truchlení – ať už jde o vztah, životní etapu, nebo samu identitu. V terapii je důležité dát smutku prostor, aby klient mohl uzavřít minulost a otevřít se nové zkušenosti.
Radost bývá u klientů s minulostí závislosti často potlačená nebo spojena výhradně s návykovou látkou. Obnovení schopnosti prožívat radost z běžných věcí (např. mezilidské blízkosti, tvořivosti, pohybu) je důležitou součástí zotavení. Stud a vina jsou komplikované emoce, které bývají silně přítomné, zvláště v pozdějších fázích terapie. Jsou bolestivé, ale zároveň mohou být motorem ke změně, pokud jsou zpracovávány v přijetí a bez odsuzování. V terapeutickém vztahu se klient učí, že všechny tyto emoce mají své místo a mohou být oporou, nikoli hrozbou.
„Emoce nejsou jen reakce na okolní svět, ale mají hluboký vliv na naše myšlenky, rozhodování a jednání. V terapii se učíme porozumět těmto emocím a naučit se je vyjadřovat zdravým způsobem.“ (Greenberg, 2002, s. 19)
Terapie je založena na vztahu – a právě zde se často objevují emoce, které si klient přináší ze svého života (např. strach z odmítnutí, potřeba být milován, pocity méněcennosti). Terapeutický vztah může být korektivní zkušeností – tedy umožňuje novou, bezpečnou formu vztahu, ve kterém lze zažít přijetí, porozumění a respekt. „Terapeutický vztah je mostem mezi klientem a změnou. Když klient vnímá terapeuta jako někoho, kdo je schopen porozumět jeho emocím bez soudu, vytváří se prostor pro skutečnou změnu.“ (Matoušek et al., 2013, s. 87)
Dlouhodobé uzdravení ze závislosti vyžaduje mimo jiné rozvoj tzv. emoční gramotnosti – tedy schopnosti rozpoznat a regulovat své emoce, komunikovat o nich a zvládat je bez destruktivního chování. Tato dovednost se v terapii trénuje různými metodami: rozhovorem, imaginací, prací s tělem, mindfulness či expresivními technikami. „Emoční gramotnost je klíčová nejen pro zpracování minulých traumat, ale i pro prevenci relapsu v procesu zotavení ze závislosti.“ (Matoušek et al., 2013, s. 92)
Odborná literatura:
Greenberg, L. S. (2002). Emotion-focused therapy: Coaching clients to work through their feelings. Washington, DC: APA.
Van der Kolk, B. A. (2014). The Body Keeps the Score: Brain, Mind, and Body in the Healing of Trauma. New York: Viking.
Matoušek, O. a kol. (2013). Sociální práce v praxi: Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál.