Autorka: Bc. Rozálie Hiczová
Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (dále jen NZDM) jsou v České republice poměrně mladými institucemi, které se začaly zakládat od poloviny 90. let. Řadí se mezi služby sociální prevence, jež cílí na děti a mladé lidi, kteří se často dostávají do konfliktů se společností, a to vlivem jejich nepříznivé sociální situace nebo rizikovým způsobem života. Dále je služba určená jedinci či skupinám, kteří se ocitají v situaci pro ně obtížně řešitelné a nemají možnost využít jiných služeb standardizované pomoci a péče. Ve službě tak jde pracovníkům o navázání a udržení kontaktu s cílovou skupinou, poskytování odborné pomoci, podpory a informací, a utváření příznivých podmínek pro pozitivní změny v životě jedince či celé skupiny (Česká asociace streetwork, 2008).
Zařízení slouží mimo jiné jako bezpečné zázemí pro trávení volného času. Pracovníci zde pomáhají snižovat potencionální rizika spojená s obdobím dospívání a preventivně působí v oblasti sociálního vyloučení. Služba je poskytována většinou ambulantně, případně v kombinaci s terénním programem, kdy se služba snaží cílové skupině přiblížit v jejich tzv. přirozeném prostředí (Česká asociace streetwork, 2008).
Ve společnosti bývají nízkoprahová zařízení pro děti a mládež někdy stále vnímána jako volnočasová služba, kam si přijdou mladí lidé popovídat či zahrát stolní fotbálek, případně jako doplňkový prvek systému. Ačkoliv je volný čas nedílnou součástí služby a významným prvkem v utváření vztahu s klientem, tento pohled stále méně odpovídá realitě současné práce v NZDM.
Praxe posledních let ukazuje, že se výrazně proměňuje nejen klientela, ale i charakter zakázek, se kterými děti a mladí lidé do služby vstupují. S tímto vývojem se přirozeně proměňuje také role pracovníka, která se posouvá od převážně individuální přímé práce směrem k širšímu síťovému pojetí sociální práce. Profesní roli pracovníka v NZDM sice vymezuje legislativa, standardy kvality a interní dokumenty jednotlivých zařízení, role však není pevně daná. Vyvíjí se v návaznosti na společenské změny i praktické zkušenosti a v průběhu kontaktu s klientem mění svůj rámec. V posledních letech se navíc projevily nové vlivy, mezi nimiž měla zásadní dopad pandemie Covid-19, která ovlivnila způsob práce s klienty, formy poskytování služby i každodenní chod zařízení.
Spolupráce v síti jako odborná odpověď na proměnu role pracovníka v NZDM
Zakázky klientů NZDM jsou dnes často komplexní, dlouhodobé a vzájemně provázané. Vedle témat spojených s rizikovým trávením volného času se stále častěji objevují obtíže v oblasti školního fungování či rodinných vztahů. Pracovníci často reflektují, že mladí lidé ztrácí komunikační dovednosti a realitu všedního dne zaměňují za virtuální svět sociálních sítí, kde tráví většinu svého volného času. Od pandemie Covid-19 také stále více přibývají počty dětí a mladých lidí, kteří se potýkají se zhoršeným duševním zdravím, s čímž často souvisí téma sebepoškozování, hledání vlastní identity, školní nemotivovanost, či opakované zažívání neúspěchu v souvislosti s rostoucími nároky společnosti na výkon. Tyto zakázky mnohdy nelze efektivně řešit izolovaně v rámci jedné služby. Vyžadují koordinaci podpory, návaznost a spolupráci více aktérů. Je tak na pracovnících, aby neustále vyhodnocovali situaci klienta, pracovali s hranicemi služby a vlastními odbornými kompetencemi, a v případě překročení těchto hranic vyhledali adekvátní návaznost služeb a klienta řádně „zasíťovali“.
Specifickým přínosem NZDM v tomto kontextu je schopnost pracovníků navázat a udržet kontakt s dětmi a mladými lidmi, kteří často sítem institucionalizované pomoci propadají, nebo je pro ně tento typ podpory těžko dosažitelný. Díky terénním programům a principům nízkoprahovosti – zejména dostupnosti, dobrovolnosti, anonymity a důrazu na vztah – vzniká pro děti a mladé lidi výjimečný prostor pro řešení jejich náročné situace.
Praxe totiž ukazuje, že značná část klientely NZDM se nachází v situacích, které jsou obtížně zachytitelné standardními mechanismy systému podpůrných služeb. Jedná se o děti a mladé lidi, kteří sice prožívají nepříznivou situaci, avšak nesplňují například kritéria pro intenzivnější formy podpory, nebo nemají dostatečnou důvěru v instituce, aby o pomoc sami požádali. V tomto smyslu lze hovořit o skupině, která systémem snadno „propadá“ – nikoli z důvodu nezájmu, ale spíše kvůli absenci dostupného a vztahově bezpečného kontaktu. Nízkoprahový charakter služby tak umožňuje tento kontakt navázat způsobem, který není zatížen požadavky na výkon, diagnostiku či okamžité řešení problému. Budovaný vztah mezi pracovníkem a klientem zde nevzniká jako prostředek k naplnění zakázky, ale jako základní pracovní nástroj. Díky dlouhodobému a opakovanému kontaktu mají pracovníci NZDM možnost vnímat postupné změny v chování, prožívání i sociálním fungování klientů a zachytit obtíže v jejich rané fázi. Zároveň disponují hlubokou znalostí životního kontextu klienta, jeho potřeb i rizik, což je v rámci spolupráce v síti významnou přidanou hodnotou. Klient tak není nucen opakovaně vysvětlovat svou situaci v různých institucích, kdy spolupráce není postavena na předávání „případu“, ale na postupném provázení klienta systémem podpory.
V této souvislosti se stále zřetelněji ukazuje, že pracovník v NZDM již nevystupuje pouze jako realizátor přímé práce s klientem, ale také jako zprostředkovatel, koordinátor a partner dalších odborníků, a hlavně samotného klienta. Součástí jeho práce se stává komunikace s dalšími službami, školami, orgány sociálně-právní ochrany dětí či zdravotnickými zařízeními. Tento posun klade zvýšené nároky na pracovníky a jejich profesní kompetence, zejména v oblasti spolupráce, komunikace a etického rozhodování.
Z pohledu systému sociálních služeb představuje spolupráce v síti důležitý nástroj efektivního využívání kapacit jednotlivých služeb. Umožňuje sdílení odborných znalostí, prevenci duplicitních intervencí a otevírá prostor pro rozvoj nových, flexibilnějších přístupů v sociální práci. Právě zde se ukazuje potřeba inovací, které reflektují proměňující se realitu dětí a mladých lidí i nároky kladené na pracovníky.
A jak vnímají svou roli samotní pracovníci NZDM?
Zeptáte-li se pracovníka v NZDM, jakou roli ve službě zastává, vyjmenuje vám množství pozic, rolí, nebo taky funkcí, které ve své profesi zastupuje – rodič, vychovatel, kamarád, průvodce, partner, starší sourozenec, učitel, zprostředkovatel informací aj. Většinu vyjmenovaných rolí (funkcí) zvládne pracovník vystřídat, v kontaktu s klienty, za jeden jediný den. Oslovení pracovníci se shodují, že roli nelze chápat jako pevně vymezený soubor činností, ale jako rámec, který se v průběhu práce s klientem průběžně utváří a mění v závislosti na jeho potřebách, zakázce a aktuální situaci.
Ať už je ale role jakákoliv, základem práce pro pracovníky je partnerský přístup, který je důležitý pro budování vztahu s klientem. Samotní pracovníci zdůrazňují, že jejich působení se odvíjí od míry navázaného kontaktu a důvěry, přičemž vztah je chápán jako základní předpoklad další práce. Bez navázaného vztahu podle pracovníků není možné zakázku s klientem otevřít ani dále rozvíjet.
Jakmile je vztah vytvořen, může pracovník měnit přístup dle potřeby klientů nebo podle situace. Právě situační proměnlivost je reakcí na nečekané události, jimž musí pracovníci ve své praxi denně čelit. Ačkoliv existují metodické pokyny a interní dokumenty organizace o postupech práce, nejdůležitějším faktorem je umění empatie, kdy se pracovník dokáže na klienta nacítit a své působení dokáže přizpůsobit jeho individualitě. Hybatelem role se může stát i samotný vztah s klientem, kdy čas a specifické události jeho hloubku prohlubuje a z průvodce se stává „parťák“ nebo „kámoš“, což ale přináší v praxi mnohá úskalí. Může se tak stát, že samotná proměnlivost role může být velkým úskalím profese. Proto zaznívá potřeba hranic, jež slouží jako preventivní nástroj ochrany klienta i samotného pracovníka. Součástí aktuálního pojetí role je totiž práce s hranicemi služby a vlastními odbornými kompetencemi. Oslovení pracovníci popisují, že musí průběžně vyhodnocovat, které aspekty zakázky je možné řešit v rámci NZDM a kdy je nezbytné zapojit další odborníky. Tento proces je spojován s potřebou odborného úsudku, týmové spolupráce a reflektivního přístupu k vlastní praxi.
Především je ale potřeba vyzdvihnout posun role směrem k širšímu zapojení do spolupráce v síti, jak již zaznělo v předešlém textu. Pracovníci uvádějí, že se stále častěji podílejí na komunikaci s dalšími institucemi, kdy se stávají významnými aktéry při zajišťování návaznosti podpory. Tento posun je vnímán jako důsledek proměny zakázek a potřeby větší koordinace práce s klientem. Zároveň pracovníci poukazují na rostoucí odbornost samotného nízkoprahového zařízení pro děti a mládež, která se odráží v potřebě neustálého sebevzdělávání, a to především vlivem vzrůstající náročnosti zakázek klientů a nedostatkem institucionalizované péče. Pracovník v NZDM tak podle oslovených stále častěji vystupuje v roli jakéhosi inovátora, který se snaží flexibilně odpovídat na aktuální situaci ve společnosti. Zároveň neustále hledá metody a přemýšlí nad novými postupy, jak se dětem a mladým lidem přiblížit, jak je zaujmout a jak adekvátně reagovat na jejich potřeby.
Na závěr lze konstatovat, že role pracovníka v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež je dynamická, neustále se vyvíjí a proměňuje, a reflektuje jak vnitřní potřeby služby, tak širší společenské kontexty. Pandemie Covid-19 tento vývoj urychlila a odhalila důležitost adaptability, profesní kreativity a mezioborové spolupráce. Samotní pracovníci spatřují prestiž své profese především v možnosti pozitivně ovlivňovat životní situaci dětí a dospívajících, kteří by jinak mohli zůstat mimo dosah institucionální pomoci.
Použité zdroje:
HERZOG, A., SYROVÝ, J., ZIMMERMANNOVÁ, M, et al.: Pojmosloví nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM) [online]. Praha: Streetwork.cz, oborový portál o nízkoprahových sociálních službách a zařízeních, 2008. Dostupné z: https://www.streetwork.cz/archiv/clanky/detail/766/publikace-pojmoslovi-nzdm.
HICZOVÁ, Rozálie. Vývoj role sociálního pracovníka v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež. Online. Bakalářská práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. 2025. Dostupné z: https://theses.cz/id/wt8ky8/.