Autorka: Bc. Veronika Bajcarová
Téměř 58 % českých rodičů někdy sáhlo k fyzickému trestu svého dítěte, což vyplývá z výzkumu Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Toto číslo otevírá důležité otázky o hranicích výchovy a o tom, jakou roli mají fyzické tresty v rodinném životě. Ve světě je dle Světové zdravotnické organizace (WHO, 2025) domácím tělesným trestům vystaveno okolo 1,2 miliardy dětí ve věku od narození do 18 let.
Ačkoli v dnešní době usiluje velká část rodičů o výchovu s respektem, paradoxně stále mnoho z nich volí výchovné prostředky, kterými dítěti ubližují. Plácnutí na zadek či pohlavek slouží mnohým rodičům coby “jasný” způsob, jak dát dítěti najevo, že je jeho jednání nežádoucí. Jenže co si dítě skutečně odnese?
Americká psychologická asociace (APA, 2019) rozumí fyzickým (neboli tělesným) trestem jakékoli použití fyzické síly s cílem způsobit dítěti bolest, nikoli však zranění. Záměrem trestajícího je napravit, či potrestat chování dítěte. Mezi tresty můžeme řadit facku, pohlavek, plácnutí přes zadek či ruku, zatahání za ucho či vlasy, nucení k setrvání ve fyzicky nepříjemné až bolestivé pozici (klečení v koutě) aj. Tresty se mohou lišit svou intenzitou, přesto odborníci varují, že již trest nízké intenzity může být pro dítě velmi zahanbující a děsivý, jelikož je schopno vnímat pouze samotné násilí, ale ne kontext. WHO (2025) proto zdůrazňuje, že tělesně tresty a týrání patří do stejné kategorie, jedná se pouze o různé body na jedné škále.
Tělesným trestem naopak není fyzický kontakt s ochranným charakterem. Ten nemá za cíl dítě trestat, ani mu jakkoli ubližovat. Do této kategorie řadíme např. pevné objetí během záchvatu vzteku, které slouží k ochraně dítěte i okolí či zachycení dítěte vbíhajícího do silnice. Je na místě tuto kategorii odlišit, neboť v tomto případě zpravidla nedochází k dlouhodobým nežádoucím důsledkům u dítěte.
Naproti tomu o negativním působení tělesných trestů na dítě dnes věda nepochybuje. Z krátkodobého hlediska sice může po trestu dojít k uposlechnutí, avšak pro dítě je každá situace, při které zažívá strach, bolest či ponížení, tím spíše ze strany milující osoby, silně stresující. Gershoff & Grogan-Kaylor (2016) uvádějí, že trestané děti mají častěji problémy s chováním, zvýšenou agresivitou a častěji u nich dochází ke snížení kognitivních schopností a vnitřní motivace. WHO (2025) a APA (2019) dále zdůrazňují tzv. mezigenerační přenos. Děti, které byly rodiči fyzicky trestány, se učí, že násilí je akceptovatelným řešením problémů a samy se k němu častěji uchylují. Tyto závěry potvrzuje také výše zmíněný výzkum Karlovy univerzity (Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, 2023).
Tělesné tresty zanechávají stopy nejen v oblasti psychiky, ale i přímo v mozku. Již studie z roku 2009 poukázala na úbytek tloušťky šedé kůry mozkové v určitých oblastech mozku (zejména v prefrontální kůře), které souvisejí se sebekontrolou a zvládáním emocí (Tomoda et al., 2009). Horší regulaci emocí a vyšší náchylnost k agresi potvrzují i pozdější výzkumy zaměřené na funkční propojení mozku – např. McLaughlin, Sheridan & Lambert (2014). Mozek dítěte navíc vyhodnocuje situaci jako hrozbu a reaguje zvýšením kortizolu (tzv. stresového hormonu), který má při dlouhodobém působení negativní vliv na učení a paměť, protože poškozuje hipokampus (Gunnar & Quevedo, 2007).
Přestože světoví odborníci dlouhodobě potvrzují škodlivost tělesných trestů a více než 60 států je již zcela zakázalo, Česká republika jako jedna z posledních zemí Evropské unie významný krok udělala teprve nyní. V květnu letošního roku vláda schválila novelu občanského zákoníku, která zakotvuje nepřijatelnost fyzického trestání dětí. V platnost vejde v lednu roku 2026. (Ministerstvo spravedlnosti, 2025). Novela tak reaguje na výzvy odborníků i mezinárodních institucí. Za její porušení nebudou v běžných případech následovat trestní sankce, přesto představuje takový krok jasný signál o tom, že fyzické tresty nejsou a nebudou v české společnosti normou.
Samotný zákaz fyzických trestů u dětí rodičům nedá návod, co dělat ve chvílích, kdy je dítě agresivní, hlučné či v odporu a rodič např. vyčerpaný po náročném dni. Rodičovství je důležitá, ale také velmi těžká role, takže se mnohdy stane, že rodiče přepadne únava, stres či pocit zmaru. V takových chvílích se nejčastěji uchylují k tělesným trestům, které se mohou na první pohled zdát účinné, ale opak je pravdou. Nejen že dítěti způsobují fyzickou i psychickou bolest, jak již bylo popsáno výše, ale neučí ho ani zvládat danou situaci jinak. Proto je velmi důležité, aby si rodiče osvojovali alternativy, které jim pomohou nastavit hranice bez násilí a zachovají důvěrný vztah. Siegel & Bryson (2016) zdůrazňují práci s emocemi dítěte, kdy rodič pomáhá dítěti s pojmenováním aktuálních pocitů a následně mu ukáže způsoby, jak řešit situaci bez agrese. Mezi obecně doporučované postupy ve výchově dále platí pozitivní přístup podporující žádoucí chování, nastavení jasných a pro dítě srozumitelných hranic a jejich důsledné dodržování, krátká pauza sloužící k uklidnění rozbouřených emocí na obou stranách, či ukázání přirozených důsledků (pokud rozházíš hračky, uklidíš je). Mladším dětem je třeba při tzv. opravných tedy žádoucích činnostech pomoci, případně názorně ukázat a dohlížet na ně i v průběhu jejich plnění. Neměli bychom zapomínat také na podporu rodičů a nabídku alternativ, díky kterým se následně dokáží snáze vyhnout fyzickému trestání dětí.
Jak již bylo zmíněno, výzkumy odborníků i změny v zákonech ukazují, že tělesné tresty do výchovy nepatří. Ač je rodičovství mnohdy velmi náročné, existují efektivní a respektující způsoby výchovy, které jsou pro dítě bezpečné a posilují vzájemnou důvěru. Klíčové je, aby měl rodič podporu a snahu hledat a zkoušet nové cesty. Změna směrem k výchově bez násilí, je investicí nejen do rodinné pohody a lepších vzájemných vztahů, ale i do větší odolnosti jedinců a tím i do psychicky zdravější společnosti.
Seznam použitých zdrojů
American Psychological Association. (2019). Resolution on physical discipline of children by parents. APA. https://www.apa.org/about/policy/physical-discipline-children
Gershoff, E. T., & Grogan-Kaylor, A. (2016). Spanking and child outcomes: Old controversies and new meta-analyses. Journal of Family Psychology, 30(4), 453–469. https://doi.org/10.1037/fam0000191
Gunnar, M. R., & Quevedo, K. (2007). The neurobiology of stress and development. Annual Review of Psychology, 58, 145–173. https://doi.org/10.1146/annurev.psych.58.110405.085605
McLaughlin, K. A., Sheridan, M. A., & Lambert, H. K. (2014). Childhood adversity and neural development: Deprivation and threat as distinct dimensions of early experience. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 47, 578–591. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2014.10.012
Ministerstvo spravedlnosti ČR. (2025). Poslanecká sněmovna schválila reformu rozvodů a zakotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí [Tisková zpráva]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČR. https://msp.gov.cz
Siegel, D. J., & Bryson, T. P. (2016). Všechno je v hlavě dítěte: 12 revolučních strategií, jak rozvíjet dětský mozek. Praha: Grada.
Tomoda, A., Suzuki, H., Rabi, K., Sheu, Y. S., Polcari, A., & Teicher, M. H. (2009). Reduced prefrontal cortical gray matter volume in young adults exposed to harsh corporal punishment. NeuroImage, 47(Suppl 2), T66–T71. https://doi.org/10.1016/j.neuroimage.2009.03.005
Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta. (2023, 27. června). Fyzické tresty dětem prokazatelně škodí. Jak moc je Češi používají? [Tisková zpráva]. 1. LF UK. https://www.lf1.cuni.cz/fyzicke-tresty-detem-prokazatelne-skodi-jak-moc-je-cesi-pouzivaji-1lf
World Health Organization. (2025). Corporal punishment and health [Fact sheet]. WHO. https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/corporal-punishment-and-health