Jednou z charakteristik mladistvých klientů v adiktologické péči je společně s předčasným vypadnutím i snížená motivace (Vácha, 2010). V českém prostředí mladistvého klienta obecně vnímáme jako jedince, který překročil věk 15 let, ale zároveň nedovršil 18. roku. Přesto je důležité zmínit, že věk nehraje vždy důležitou roli ve vyzrálosti klienta a mnohdy se setkáváme s tím, že klienti, kterým je například 13 let odpovídají o dost starší věkové kategorii. To samé platí u starších adolescentů, kteří mohou působit mladším dojmem.

U této cílové skupiny můžeme jen zřídka hovořit o závislosti. Mnohdy se jedná o experimentování, škodlivé užívání apod. V některých případech k nám může přijít klient, u kterého se projevují určité specifické rizikové projevy chování, které se nemusí manifestovat do podoby užívání návykových látek. Vzhledem k věku některých klientů je intervence za strany odborníků zapotřebí, přestože sami nemají pocit, že by jejich chování mohlo být rizikové.

Jedním ze specifik péče o mladistvé klienty je kooperace s rodiči či jinými vysílajícími organizacemi, kteří fungují jako prvek vnější motivace a tím i jako prvotní článek v procesu změny. V tomto ohledu je využitelný model stádií změny, který v roce 1983 popsali psychologové Carlo C. DiClemente a James O. Prochaska. Dá se aplikovat na různé formy rizikového chování u mladistvých klientů. Model popisuje šest stádií změny – předzvažování, zvažování, rozhodnutí, akce, udržování a případný relaps (Norcross, & Prochaska, 1999). Mladiství klienti přicházející do adiktologické ambulance se ve výrazném počtu nacházejí buď ve fázi předzvažování či zvažování změny.

Faktory ovlivňující motivaci k léčbě

Jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňující motivaci k léčbě u mladistvých klientů je samotná motivovanost a angažovanost rodičů. V rámci adiktologické ambulance se u mladistvých klientů setkáváme se sníženou motivací k léčbě, která je často podmíněna nátlakem ze strany zákonných zástupců či jiných institucí (OSPOD, škola). V případě doporučení z jiné instituce je angažovanost rodičů často snížená. Rodiče nemají mnohdy pocit, že je zapotřebí situaci měnit a nechtějí se podílet na změně chování svých dětí. Pokud není motivovaný rodič, není v některých případech motivováno ani dítě. Naopak se v různých případech setkáváme i s motivací k adiktologické péči ze strany klientů, která nemusí být podmíněna rodiči. Jedná se především o klienty, kteří již získali náhled na své chování a mají ambice situaci řešit bez ohledu na rozhodnutí rodičů. V adiktologické ambulanci pro mladistvé se setkáváme především s větší motivací u klientů, kteří avizují společně s různými projevy rizikové chování i úzkostné stavy či sebepoškozování. Zároveň pozorujeme výrazně pozitivní vliv na motivaci mladých klientů k léčbě v případě, že přijde rodič s dítětem z vlastní vůle.

Dalším důležitým faktorem, který může ovlivnit motivaci k léčbě je vrstevnická skupina v přirozeném prostředí. Ukázalo se, že rizikové chování prudce narůstá za přítomnosti vrstevníků a přátel (Preslová, 2010). Pro mladistvé klienty je jedním z důležitých prvků v životě především přijetí kolektivem. Jejich prioritou je to, co se děje „tady a teď“, a na budoucnost se příliš neorientují. Sebeobraz adolescentů se tvoří především na základě ocenění a zpětné vazby od okolí. Vrstevnická skupina v tomto ohledu působí jako významný prvek vytvářející sebevědomí mladistvých klientů. Užití návykové látky či jiný projev rizikového chování může být ovlivněn nátlakem vrstevníky, což může způsobit pocit sounáležitosti se skupinou.

Významným faktorem k motivaci u mladistvých klientů může být dřívější zkušenost z předchozí léčebné péče.Tato zkušenost může působit pozitivně či negativně na budoucí adiktologickou péči. V adiktologické ambulanci pro mladistvé klienty pozorujeme sníženou motivaci k terapii po absolvované ústavní léčbě. Klienti mnohdy avizují nespokojenost s denním režimem, neustálou kontrolu ze strany pracovníků a odříznutí od okolního světa. Pro některé klienty může tento prožitek představovat negativní zkušenost, která zapříčiní rezignaci k další adiktologické léčbě. Naopak u jiných klientů může negativní zkušenost z ústavní léčby vyvolat odlišné důsledky a podnítí v nich ambice se léčit jinou formou. Adiktologická péče s možností docházet do služby je mnohdy pro adolescenty zajímavější a více preferovanou nabídkou, která jim dává možnost určité svobody a kontroly nad svým volným časem. Zároveň je důležité zmínit, že ústavní forma léčba nemusí pro většinu klientů znamenat nepříznivou zkušenost. Adolescenti, kteří si prošli terapeutickou komunitou, péčí na lůžkovém oddělení ve zdravotnickém zařízení či jinou pobytovou institucí, mohou získat potřebné zkušenosti k náhledu na své rizikové chování.

Ve zvýšené motivaci k léčbě i abstinenci od návykových látek může hrát roli prožité trauma. Tento fenomén je výrazným stimulačním podnětem především u dívek, které zdůrazňují obavy z chronického užívání, strach o svůj život a negativní reakce okolí při zjištění jejich situace (Christie at al., 2022). Jedním ze znaků mladistvého uživatele je popírání psychických traumat a potíží (Preslová, 2010). Mladiství klienti svá traumata reflektují až po pevně navázaném vztahu s terapeutem a je proto důležité prostor na toto ověřování klientům nabídnout. Ne vždy může hned na začátku léčby být prožité trauma odkryto a motivace může být naopak v tomto bodě výrazně snížena.

Míra motivace ke změně i úspěšnosti léčby se vztahuje k vyzrálosti klientů a jejich kognitivním možnostem (Soukup, 2014). Sebereflexe a schopnost náhledu na situaci jsou v procesu změny klíčovým faktorem. Klienti, kteří nemají zvnitřněné hodnoty bezpečí a jistoty, společenského prožívání, uznání a seberealizace, obtížně získávají náhled na situaci a preferují spíše aktuální prožívání, v souvislosti s užitím návykové látky.

Práce s motivací u klientů vyžadující adiktologickou péči

Práce s motivací u mladistvých klientů má svá úskalí a specifika. Adolescentní uživatelé návykových látek jsou obecně méně motivovaní k léčbě než dospělí jedinci. Míra tolerovaného množství některých návykových látek je u dospělého jedince odlišná, proto je důležité s jednotlivými cílovými kategoriemi pracovat odlišně.

Významnou součástí práce s adolescenty je převážně hledání motivace. Klienti se nacházejí v odporu a  přicházejí na základě vnější motivace. Významnou náplní spolupráce jsou především motivační rozhovory. V první řadě je výhodné s klientem budovat důvěrný vztah, jelikož adolescenti s problémovým chováním přicházejí především s pocity nedůvěry, nepochopení či bezmoci (Soukup, 2014). V procesu léčby je důležité zachovat si role „terapeut – klient‘‘ (Preslová, 2010). Zachování předem nastavených rolí do terapie vnáší bezpečí a důvěru. Pro mladistvé klienty může být téma dodržování hranic klíčové v terapeutickém procesu, jelikož se s tím často setkávají ve svém přirozeném prostředí. Ze strany klientů se můžeme setkat s testováním hranic vůči terapeutovi. Pokouší se převzít kontrolu nad pracovníkem a brání se navázat důvěrný vztah. Proto je zásadní tyto momenty bezpečně tematicky uchopit a pracovat s nimi, jelikož jsou součástí terapie.

Mladší klienti reagují spíše na krátkodobé následky jejich chování než na ty dlouhodobé. Zároveň je v jejich zájmu především řešení konfliktů s rodiči či téma přijetí vrstevníky (Soukup, 2014). Významnou součástí v práci s motivací u takto mladých klientů je edukace, jelikož mají často neověřené informace, které zjistili na internetu. Naším úkolem je jim bezpečně předat pravdivé informace, které jim mohou změnit pohled na dané chování. Další podstatou práce s adolescenty je předávání určité zodpovědnost za jejich chování. Předávání  a posilování kompetencí v rozhodování a současné vedení a nabízení podpory v cestě k požadované změně může v klientovi vyvolat konfrontaci s realitou a může zafungovat jako činitel v získání vlastní sebeúčinnosti.

V adiktologické ambulanci pro mladistvé vnímáme odlišnosti v motivaci k účasti na individuálních konzultacích a skupinových setkáních. Příčiny snížené motivace mladistvých klientů k adiktologické péči formou skupinových setkávání mohou způsobit především obavy z nového kolektivu a sdílení osobních zkušeností před skupinou lidí. Vzhledem k tomu, že víme, že vrstevnický tlak hraje v procesu změny důležitou roli, cílíme na pravidelná setkávání ve skupině.  Více než formu rozhovoru, mladí klienti ocení program spíše zážitkového charakteru (Vácha, 2010). Proto je důležité zážitkové prvky zakomponovat společně s dalšími terapeutickými metodami do výsledného léčebného plánu.

Jelikož je adiktologická ambulance pro mladistvé integrální součástí nízkoprahového zařízení pro děti a mládež, vnímáme možnost podchytit a pracovat s obtížně dostupnou skupinou adolescentů v rámci nízkoprahového klubu Suterén. Prostupnost klienta jednotlivými segmenty služeb nám umožňuje pracovat s cílovou skupinu dle potřeb a jiných specifik klienta. Máme příležitost přirozenou formou pracovat s klienty v souvislosti s jejich motivací, i přestože nepřicházejí za tímto účelem. Účinnou formou se ukázala kombinace individuálních konzultací v rámci adiktologické ambulace společně s klubovými aktivitami. Pozorujeme, že spojení těchto služeb má potenciál v léčebném procesu s mladistvými klienty a věříme, že takto nastavený model prostupnosti služeb budeme rozšiřovat o další segmenty.

Autorka článku: Bc. Helena Andrlová

Použitá literatura:

Christie, N. C., Diguiseppi, G., Pakdaman, S., Lee, D. S., Pham, D., Saba, S. K., & Davis, J. P. (2022). Influences of poly-victimization on adolescents‘ pre-treatment cognitive motivations and post-treatment outcomes. Journal of substance abuse treatment, 142, 108856. https://doi.org/10.1016/j.jsat.2022.108856

Norcross, J. C., & Prochaska, J. O. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Praha: Grada.

Soukup, J., (2014). Motivační rozhovory v praxi. Praha: Portál.

Preslová, I., (2010). Nedospělý klient v ambulantní léčbě. In I. Preslová O. Hanková, Sborník odborné Konference Mladistvý & drogy (s.21-25). Občanské sdružení Sananim. http://www.sananim.cz/Uploads/downloads/1547494723_mladistvi-a-drogy_sbornik2010-pdf.pdf

Vácha, P., (2010). Léčba mladistvých klientů v Terapeutické komunitě Karlov SANANIM – skupina adolescentních klientů v rámci terapeutické komunity. In I. Preslová O. Hanková, Sborník odborné Konference Mladistvý & drogy (s.27-33). Občanské sdružení Sananim. http://www.sananim.cz/Uploads/downloads/1547494723_mladistvi-a-drogy_sbornik2010-pdf.pdf